Článek
Vždyť na vrcholu kariéry ho musel lehce znechucený sir Arthur Conan Doyle (1859-1930) pod tlakem "hlasu lidu" vzkřísit z mrtvých, a sotva nad detektivovým stvořitelem zaklaplo víko rakve, roztrhl se pytel se Sherlockovými otčímy.
Zásluhou brněnské Joty, která nám poslední dobou připomněla nejen čtveřici románů a všech 56 povídek z pera samotného sira Arthura, ale také už hezkou řádku "nekanonických" holmesovek, víme, že toto náhradní otcovství bývá dvojího druhu.
Buď se odvážlivec se slavnou postavou popere s hravostí postmoderny a opepří si úkol situacemi, nad nimiž by se Holmesovým vrstevníkům rosilo čelo, anebo se prostě jen přiživí na daném. Tvůrcům detektivek totiž už od dob drsné školy a jejích plebejských vyšetřovatelů zoufale chybí Velký Pátrač se svatozáří génia, a tudíž si rádi odlijí starého vína do nových pohárů, i kdyby tím do celé tradice nepřidali nic víc než x-tou variaci téhož.
Sklizeň smrti vrací čtenářům oblíbeného detektiva
Ani Angličan Barrie Roberts, který do sympatické série Joty nyní přispívá novelou Sklizeň smrti, neprojevuje tolik odvahy, aby znesvětil kontext Londýna kandelábrů a drožek a odvlekl Sherlocka třeba na divan Sigmunda Freuda, do dřevařského bordelu v Minnesotě nebo ho postavil tváří v tvář tvorům z jiného vesmíru.
Místo toho se tak jako všichni imitátoři druhého proudu snaží využít děr v Doyleových předlohách a uplatnit se v nich kauzami, o kterých se detektiv a jeho kronikář Watson zmiňují jakoby mimoděk. V tomto případě se mu podaří vklínit do oficiálního kánonu mord venkovského děvčete uprostřed dožínek, který přijede závislák Holmes vyšetřovat ve vlně letních veder, aby ho přešla chuť na milovaný morfin.
Béčková variace na Sherlocka Holmese
Vytrvalé folkloristické zaujetí, díky němuž Roberts zachycuje mnohé z přežívající lidové zbožnosti britského venkova, sice prózu ozvláštní nádechem pohanských rituálů, nicméně autorův pohled na rustikální Anglii není tak procítěný jako u jeho konkurentů.
V próze sice poctivě dodrží povinné holmesiánské figury, jakými jsou zločin motivovaný dávnou křivdou či spravedlnost přicházející z rukou vyššího zákona, než je ten pozemský, ale povážlivě za kánonem pokulhává výrazově.
Kdyby se autor soustředil víc na ducha doby než na nedotažené tirády kolem Watsonových rukopisů a úporné komentování sebemenšího faktu, vyčetl by ze zdrojového kánonu víc, než že je třeba každých deset stran předvést, jak nadlidský pozorovací talent osvědčuje nechutně inteligentní detektiv z Baker Street vůči neznámým osobám.
A tak i jako zástupce konzervativnější větve Holmesových otčímů je Roberts jedním z nejméně zajímavých pokračovatelů stodvacetileté tradice, byť vůči kolegům z východního bloku si ještě stále udržuje odstup několika tříd. Pokud by totiž došlo na jejich trošku do mlýna, Bůh chraň Anglii i populární literaturu.
Barrie Roberts: Sklizeň smrti. Přeložila Hana Plšková. Jota, Brno 2004
184 stran, cena neuvedena
(Autor je literární kritik)
