Článek
Satriani má za sebou více než třicet let kariéry a spoustu projektů, jejichž společným jmenovatelem je rychle rozpoznatelný rukopis kytarových sól, který v podstatě vychází z jazz-rocku sedmdesátých let. A nejde jen o rukopis, na své novince Joe Satriani nemění ani zvuk, drží se stále svých "kvákacích" efektů a nepřibírá ani žádné neobvyklé nástroje, které by asi nebyly ku prospěchu konceptu, v němž má on zářit jako jediná hvězda kapely.
Na letošní desce se výtečně povedly riffy zejména v Pyrrhic Victoria nebo v singlu Light Years Away a samozřejmě také dlouhá sóla s postupnou gradací v tempu i hlasitosti. Jenže jak dlouho vydržíte poslouchat pětiminutové rockové instrumentálky s přísně pravidelným rytmem?
U mnoha Satrianiho desek se jeví jako problematický neustále se opakující standardní pop-rockový rytmus, zvláště když jeho skladby nepatří k nejkratším. Tentokrát to platí pro začátek desky, ale osvěžení přichází – třeba ve výrazné The Golden Room, která díky netypickým perkusím přináší arabskou náladu, nebo v Two Sides to Every Story s jazz-funkovým nástupem. Příjemné náznaky, ale mohlo jich být více. Bylo by skvělé slyšet tak výrazného kytaristu improvizujícího na téma afro-beatu, nebo stylů latinoamerických, jamajských atd. Možnosti jsou nepřeberné.
Celkové hodnocení: 75 %
Joe Satriani vystupuje 3. listopadu v Tesla Aréně v Praze.