Hlavní obsah
Adam Plachetka při loňské zkoušce opery Libuše v Národním divadle v Praze. Foto: ČTK

S Adamem Plachetkou o Saulovi, hokeji a trémě z americké hymny

Jeho jméno je pro publikum zárukou vysoké kvality. Diář má proto plný na dlouho dopředu. Světově uznávaný basbarytonista, rodilý Pražan Adam Plachetka (33) již roky žije ve Vídni, kde je od sezony 2010/2011 sólistou tamní státní opery. Odsud pak vyráží za prací za oceán, ale i domů do Česka.

Adam Plachetka při loňské zkoušce opery Libuše v Národním divadle v Praze. Foto: ČTK
S Adamem Plachetkou o Saulovi, hokeji a trémě z americké hymny

Nedávno diváky potěšil v Brně, kde zazpíval v oratoriu Saul skladatele Georga Friedricha Händela. Libreto sleduje vztah mezi králem Saulem a Davidem, který od přátelství a obdivu směřuje k nenávisti a závisti. Sám Plachetka tvrdí, že právě hudba tohoto německého skladatele (1685–1759) je mu velmi blízká. Jen notami ale rozhodně nežije.

K jeho oblíbeným zálibám patří třeba sledování ledního hokeje. Konkrétně výkonů hráčů oblíbeného klubu New Jersey Devils, jehož barvy dlouhá léta hájil jeho kamarád, útočník Patrik Eliáš. Když se vedle sebe oba muži postaví, asi těžko byste si tipli, že ten větší z nich je slavný operní zpěvák. Právě vysoká postava je ostatně tím, čeho si na Adamovi Plachetkovi všimnete – vedle výjimečného hlasu – hned, jak vstoupí na jeviště.

Na den přesně, dvě stě osmdesát let od londýnské premiéry, zaznělo v Brně oratorium Saul skladatele Georga Friedricha Händela. Jak vás lidé z Czech Ensemble Baroque přesvědčili, abyste do projektu takzvaně šel?

S Romanem Válkem (český dirigent, zakladatel uskupení – pozn. red.) a Czech Ensemble Baroque spolupracuji již dlouho a rád. Stejně tak je mi blízká Händelova hudba a rád ji zařazuji do kalendáře, když to časové možnosti dovolí. Zároveň je brněnský koncert součástí většího projektu, který se potáhne až do léta.

Händelovo tříoktávové oratorium Saul dějově vychází z Bible, konkrétně z První knihy Samuelovy. Jak hodně musí zpěvák vašeho typu Bibli znát?

Myslím, že většina toho, co člověk znát potřebuje, je přímo v libretu Saula. Samozřejmě znát jeho kontext má svoje přednosti, a proto jsem si biblický příběh s oratoriem spojený a detaily o postavách načetl.

Adam Plachetka

Foto: Pavel Hejný

Za tuhle otázku se omlouvám, pouštěla jsem si skladbu na webu. Je v angličtině, že? Tedy alespoň verze, co jsem našla.

Nemáte se za co omlouvat. Ano, Händelův Saul je původně v angličtině, ač existují samozřejmě i překlady do jiných jazyků. Naše provedení je nastudováno v originále.

V kolika jazycích jste se vůbec schopný roli naučit? A narazil jste i na nějaký, v němž jste se zcela „ztratil“?

Snažím se zpívat v jazycích, kterými vládnu, protože učení je pak mnohem jednodušší a výsledek přesvědčivější, než když se člověk učí jen fonetický přepis textu jako básničku. Nejvíce zpívám – asi ne příliš překvapivě – italsky. Občas se setkám i s němčinou, češtinou, angličtinou nebo francouzštinou. Zatím se mi nestalo, že bych se v nějakém jazyce nezvládl part naučit.

Další provedení oratoria Saul bude 8. února v pražském Rudolfinu, pak i v červenci na zámku v Holešově. Laická otázka. Zvažujete (ne)přijetí pěvecké role také podle toho, kolikrát ji budete zpívat? Zda se vám to vůbec vyplatí? Anebo jaký máte klíč ve výběru, zda práci přijmete, či nikoli?

Z hlediska efektivity práce, případně úplně ošklivě řečeno investic do přípravy, je samozřejmě lepší studovat role, které si člověk zazpívá častěji. Nicméně mnoho hlavně koncertních skladeb se učíme na jednu příležitost a vracíme se k nim až po letech.

Jsem rád, že se Saula podařilo naplánovat během pár měsíců hned několikrát. Je to vždy znát na úrovni provedení a komfortu při vystoupeních. Na prvních koncertech se tak můžeme soustředit čistě na hudební stránku díla a následně zúročit zkušenost z hudebního nastudování při režijním zpracování.

V minulosti jsem mluvila s několika operními pěvci, pěvkyněmi. A říkali mi, že mají diář plný na roky dopředu. Kdybych vám teď nabídla práci, jaký byste mi dal termín?

To je trochu komplikovaná otázka. Záleží na tom, jak mnoho času by vaše nabídka zabrala. Příští sezonu už mám naplánovanou do detailů. Kdyby se jednalo o koncert a trefila byste se do volného dne, šlo by to nejspíš v sezoně 2020/2021. Operní produkce se ale plánují ještě více dopředu. Především pak premiéry, na které je třeba počítat více než dva měsíce.

Adam Plachetka

Foto: Pavel Heřman

Jste sólista newyorské metropolitní opery. Co vím, ale dlouhá léta žijete ve Vídni. Kolikrát za měsíc tak přelétáváte oceán?

V New Yorku zpívám každou sezonu jednou nebo dvakrát. V průměru je to tedy kolem deseti představení. Vídeň je jinak stále mojí domovskou scénou a trávím tam tři až čtyři měsíce ze sezony. Zbytek plní jedna až dvě produkce v jiných operních domech a koncerty. A kvůli tomu, abych byl blíže rodině, se snažím pracovat převážně v Evropě. Přes oceán tak létám jen párkrát za rok.

Čím si krátíte v letadle čas?

Většinou vyřizuji e-maily a sleduji filmy, protože spaní na palubě mi moc nejde, zvládnu si schrupnout jen na pár desítek minut.

Spočítal jste si někdy, kolik času vlastně strávíte každý měsíc na cestách mezi koncertními sály? A jaké jsou případně vaše nejčastější trasy?

Těžko říct. Záleží to vždy na aktuální sezoně. Pravidelnost je komodita, které je v mém životě bohužel pomálu. Například letos v lednu jsem začal ve Vídni, odtud jsem jel do Brna na zkoušku, další den na zkoušku do Bratislavy, další den proběhl koncert v Brně, pak následovaly dva dny koncertů v Bratislavě, další den přelet do Lublaně a koncert tam a den nato návrat do Vídně.

Začátkem února mě čeká Vídeň–Salcburk a zpět a následně Praha. Takže během měsíce to bude pět různých programů v šesti městech ve čtyřech zemích. To je ale extrém.

Jste fanoušek ledního hokeje, konkrétně klubu New Jersey Devils. Před rokem jste zpíval americkou hymnu pro šestnáct tisíc diváků na počest vyřazení dresu s číslem 26 české hokejové legendy Patrika Eliáše. Liší se prožívané emoce před plným stadionem od těch v „běžném“ koncertním sále?

Hymna v Jersey byl zážitek v mnoha ohledech. Když mě Patrik poprosil, jestli bych nezazpíval při vyvěšování jeho dresu, byl jsem poctěn a rád souhlasil, protože bylo úžasné být u toho. Bohužel jsem tak nějak čekal, že mám zpívat naši hymnu, a ani se na nic moc nezeptal. Teprve pár dní před zápasem jsem zjistil, že se jedná o hymnu americkou, kterou jsem pořádně neznal. Musím uznat, že jsem měl trochu nervy, abych celý ceremoniál Patrikovi nepokazil.

Označil byste se za sportovního fanouška, nebo dokonce znalce? Zajímáte se případně i o jiný sport než o lední hokej?

Asi spíše za fanouška než znalce. Hokej sleduji nejspíš nejvíc.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků