Rozjásaná oslava Divokýho Billa. Byl i sám sobě předkapelou

Hodinu a půl před začátkem programu k loňským dvacátým narozeninám úvalské formace byl v šatnách O2 areny klid a mír. Muzikanti, obklopeni svými nejbližšími, se chystali na vystoupení, jehož přípravám se věnovali více než rok. Někteří si při tom našli čas i na chvíli povídání.

„Měli jsme několik zásadních koncertů, na kterých jsme cítili, že jsme něco dokázali,“ začal bilancovat zpěvák a kytarista Vašek Bláha. „Prvním byl náš první v pražské Lucerně v roce 2003. O tři roky později jsme si zkusili velký koncert na Slavii v Praze a potom jsme začali pořádat samostatná vystoupení doma v Úvalech. O2 arena je čtvrté takové místo.“

Záznam ze všech klíčových koncertů vyšel na DVD, a mělo by to tak být i v případě čtvrtečního vystoupení. Filmový štáb je během večera zaznamenával, nicméně teprve kvalita obrazového a zvukového materiálu rozhodne o tom, zda vyjde.

Že uspořádá velký výroční koncert v O2 areně, se kapela rozhodla už v létě 2017. Vstupenky na něj začala prodávat v tom samém roce v prosinci s představou, že si je fanoušci budou moci nadělit hned na dvoje Vánoce. Loni už ale nemohli, protože bylo vyprodáno.

„V říjnu roku 2017 jsme měli schůzku s lidmi z O2 areny a vyjednali jsme termín na 24. leden 2019. Byl stanoven na jednadvacátý rok naší existence, to proto, že jsme v té době už měli na rok 2018, kdy bylo naší kapele dvacet, naplánovaný program,“ vysvětlil kytarista Roman Procházka.

Nejvíce zkoušek absolvovali v posledním měsíci. Scházeli se ve své úvalské zkušebně dvakrát třikrát týdně.

„Dvě třetiny programu tvoří skladby, které na svých běžných koncertech hrajeme. Věnovali jsme se tedy hlavně nacvičování těch, které se na nich neobjevují. Klasicky to u nás funguje tak, že první zkouška není moc dobrá, druhá je lepší, třetí mnohem lepší a na dalších už písně umíme. I tentokrát jsme si v tu chvíli řekli, že to stačí, abychom je takzvaně nepřezkoušeli. Celkem jsme tedy měli nějakých dvanáct zkoušek,“ řekl Bláha.

Na seznamu skladeb, které měly v O2 areně zaznít, se všichni dohodli snadno. Platí u nich totiž pravidlo, že pokud někdo nějakou nechce z vážného důvodu hrát, pak se nehraje.

„Na začátku jsme si přehráli asi padesát písní. Na každé další zkoušce jsme dvě tři vyřadili, a nakonec jsme se dostali na konečných devětadvacet,“ upřesnil Bláha.

„Stávalo se i to, že jsme začali některé ve zkušebně hrát a najednou jsme si uvědomili, že nevíme, co přesně se v nich hraje. Museli jsme si pouštět nahrávky, abychom si oživili paměť,“ dodal Procházka.

„Mnohé české kapely nám říkají, že už vůbec nezkoušejí. My zkoušet musíme, a to proto, že u nás zpívá pět lidí. Kdybychom byli kapela s jedním zpěvákem, asi bychom to zvládli během dvou tří zkoušek. Takhle jsme ale potřebovali vokální linky pořádně nacvičit. Když z nich totiž při koncertu někdo vypadne, vznikne totální guláš,“ upřesnil Bláha.

Dlouho předem Divokej Bill avizoval, že předkapelou jeho koncertu v O2 areně bude rumunská skupina Drum Bun. V šatně před koncertem došlo i na řeč o ní.

„Potkali jsme se s ní v rumunském Banátu na festivalu. Padli jsme si do noty, slovo dalo slovo, popili jsme a pozvali ji na náš koncert,“ uvedl trochu tajuplně Bláha.

Na otázku, jestli je podle něj skupina Drum Bun dobrá, odpověděl, že ano. „Hraje podobný styl jako my. Jak zpívá? Něco anglicky, něco česky, něco rumunsky,“ dodal.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že si povídáme v šatně skupiny Drum Bun, jak bylo označeno na dveřích. Byť to ale bylo zázemí osmičlenné kapely z Rumunska, nic nenasvědčovalo tomu, že by je někdo využíval. Všude byl pořádek, nikde neležely žádné předměty, jež by patřily zahraničním muzikantům.

Vysvětlení přišlo ve dvacet hodin, kdy Drum Bun nastoupili na pódium. Záhy se totiž ukázalo, že sestavu tvoří převlečení muzikanti z Divokýho Billa.

V pětatřicetiminutovém akustickém setu zahráli své písně, na které v programu jejich očekávaného velkého koncertu nezbylo místo. Publikum ten vtip, který se muzikantům podařilo tajit několik měsíců, přijalo s úsměvem, pobavením a zpěvem textů skladeb.

Divokej Bill byl tedy na svém výročním vystoupení v O2 areně sám sobě předkapelou.

Vlastní koncert zahájil písničkou Dobrý časy. Pódium bylo obrovské, leč vizuálně poměrně skromné. Jeho základ tvořily svítící tyče, velká zadní obrazovka a dvě další po stranách. Tu a tam se na scéně objevili tanečníci či krotitelé ohňů. Při písničce Král si na doby, kdy sami na koncertech chrlili oheň, aktivně zavzpomínali i Štěpán Karbulka a Roman Procházka z Divokýho Billa.

Koncert se nesl v uvolněné atmosféře. Bláha, jenž skladby uváděl, vzpomínal na některé momenty z historie skupiny, vyprávěl o písničkách i trapasech, jež se jí na koncertech staly, a pozdravil i svou tříletou dceru Kateřinu, které slíbil, že budou hrát v O2 areně každý rok.

Program koncertu také ukázal, kolik výrazných melodických skladeb i hitů formace v repertoáru má. Zazněly Lásko, Čmelák, Malování, Tsunami, Šibenice, Pravda, Unisono, Cesta, Dávno a v přídavku i Pocit či Rozárka.

Publikum na místech k stání po celý koncert tančilo i zpívalo, a postupně se k němu přidávali i fanoušci z míst k sezení. Došlo i na mexickou vlnu. Byla to rozjásaná a přátelská oslava dvaceti let Divokýho Billa v roce jednadvacátém.

„Jsme Divokej Bill, ten patří k Americe. A v Americe je člověk dospělý až v jednadvaceti,“ zasmál se při povídání před koncertem Bláha.

Může se vám hodit na Zboží.cz: