Hlavní obsah
Výstava ukazuje uzlové body naší novodobé historie (Pavel Štecha, Národní třída, 1989). Foto katalog výstavy Foto: katalog výstavy

Rok 1989 nebyl jen krokem k politické změně

Výstavu nazvanou lakonicky 1989, kterou v pražském Veletržním paláci lze vidět do 16. února, připravil kurátor a fotograf Tomáš Pospěch. Prostřednictvím černobílých snímků několika autorů se lze symbolicky ohlédnout za rokem 1989, jenž byl pro naši zemi zásadní.

Výstava ukazuje uzlové body naší novodobé historie (Pavel Štecha, Národní třída, 1989). Foto katalog výstavy Foto: katalog výstavy
Rok 1989 nebyl jen krokem k politické změně

Ovšem jejím hlavním kladem je, že se neomezuje pouze na revoluční dění, demonstrace, policejní zásahy a mávání československými vlajkami. Dívá se totiž na danou dobu z mnohem širší perspektivy, popisuje tehdejší společnost z několika zorných úhlů.

Trio autorů – Ivan Lutterer, Jan Malý a Jiří Poláček – ukazuje prostřednictvím projektu Český člověk specifické sociální skupiny konce osmdesátých let i s jejich uniformami a kroji, podle kterých byly jasně identifikovatelné. Snímky připomínají sběratelské kartičky fotbalistů.

Defilují vedle sebe trampové v kropenatých kostýmech do přírody, metalisté v džínových kompletech s nášivkami s logy kapel, učnice v slušivých modrácích či milovníci divokého západu v indiánských krojích.

Na to svým způsobem navazuje cyklus Chlapi dua Lukáš Jasanský a Martin Polák. Připomíná jakýsi katalog pánské módy dob normalizace s velmi ironickým podtextem. Leckdo si při pohledu na tyto fotografie musí říci, jak v tom tenkrát lidé vůbec mohli chodit na veřejnosti. Tesilové obleky divného střihu, komické kravaty, černé mokasíny doplněné bílými ponožkami a koženková taška přes rameno jsou dnes opravdu de mode.

Na dobu normalizační šedi vzpomíná i kladenský fotograf Jiří Hanke. Jeho pohledy z okna mapují proměny života jedné obyčejné ulice středočeského města. Socialistickou vesnici zase propátrává Jindřich Štreit. Bezútěšnost prostředí asi nejlépe ukazuje snímkem, na němž skupina družstevnic stojí na rozbahněné silnici a nastupuje do nákladního auta, které je odveze mezi širé lány. Podobný dojem dávají i snímky Iren Stehli, která fotila výkladní skříně té doby plné ideové i estetické bezradnosti.

Ponurá doba prodchnutá depresivním bezčasím musela nutně vygradovat nějakými změnami. Občasnými nepokoji počínaje (snímky Radovana Bočka z Národní třídy v Praze či Lubomíra Kotka z Palachova týdne) a oslavou vítězství konče (kocovina po silvestrovských oslavách 1990 na snímcích Romana Sejkota). Je dobře, že nám všechno tohle může fotografie pomoci vybavit.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků