Hlavní obsah
Vilma Bořkovec Foto: archiv Run OpeRun

Režisérka Vilma Bořkovec: Snažíme se zachovávat ducha operního undergroundu

Operní perlička se odehraje dnes v pražském Paláci Akropolis pod názvem Operní klystýr. Jejími protagonisty budou členové spolku Run OpeRun, kteří jím chtějí oslavit své páté výročí. Předcházelo mu zajímavé provedení Dvořákovy opery Rusalka na Letné. Nyní se prý bude jednat o překvapivé improvizace. „Nejvíc mě baví rozmanitost,“ řekla v rozhovoru pro Právo režisérka představení Vilma Bořkovec.

Vilma Bořkovec Foto: archiv Run OpeRun
Režisérka Vilma Bořkovec: Snažíme se zachovávat ducha operního undergroundu

Co si máme představit pod pojmem Operní klystýr?

Operní klystýr vznikl před pěti lety jako satirické vystoupení pro okruh blízkých přátel. Hráli jsme tehdy v hospodě a kostým si každý vzal z domova. Vytvořili jsme prostor, kde můžeme vyjádřit svoje názory, glosovat svět opery a divadla, i kritizovat. I když se představení za pět let posunulo (téměř každý rok děláme novou verzi), tak se stejně snažíme zachovávat ducha operního undergroundu.

Půjde o střet civilizací a společenských vtipů. V hlavní roli tedy nebude tentokrát opera?

Představení je celé provázeno operním zpěvem, ale tentokrát se nelpí na technice zpěvu, spíš využíváme operní hlas jako zdroj humoru. Všichni v nezávislé kultuře řešíme podobné problémy, například že nejsou peníze a podobně, ale inspirujeme se i z našich životů.

Bude se prý jednat o improvizaci, jak se taková disciplína režíruje?

Je to příjemná změna oproti jiným inscenacím, kdy si to třeba nemůžeme úplně dovolit. Operní klystýr vzniká pro nás tedy dost svobodně. Improvizuje se hlavně na zkouškách a z těchto improvizací poté vzniká samotný výsledek, který už je poté více méně pevně daný. Ovšem největší improvizací bude role moderátora, kterým je náš pěvec Vladimír John, který bude jednotlivá čísla jak uvádět, tak některá i zpívat.

Budete hrát v Paláci Akropolis, není to volné prostranství jako na Letné při Rusalce. Je to pro vás jako režisérku velký rozdíl?

Určitě je. Oboje má svoje odlišná úskalí. Open air potřebuje velmi dobrou techniku, při režii nebo choreografii je důležité myslet na to, aby celou scénu vnímali diváci, kteří si vám mohou sednout skoro kdekoliv.

Zároveň je to úžasný adrenalin. V divadle spousta těchto problémů odpadá. Nejvíc mě baví ta rozmanitost. Run OpeRun zatím nemá stálou scénu, takže pracujeme téměř pokaždé s jiným prostorem, což je někdy samozřejmě náročné.

Jak dlouho jste se musela připravovat na Rusalku a nyní na Operní klystýr?

Časově se tato dvě představení poměrně prolínala, co se týče příprav. Na Rusalku jsem tvořila choreografii, kterou jsem měla hotovou z minulého roku, takže jsem si myslela, že to pro mě bude o něco snazší, ale jakmile se pěvci postavili na bývalý Stalinův pomník, tak jsem pochopila, že musím mnoho věcí předělávat nebo udělat nově.

U Operního klystýru se tvoří víc komunitně. Největší část jsme strávili nad konceptem. Jakmile je toto hotové, tak už je pak potřeba pouze zkoušet a hledat ten vtip, který sedne.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků