Článek
Inscenace začíná omýváním obrovité hnijící velryby symbolizující Zachara Železnova, otce a majitele firmy, na jehož smrt už všichni dychtivě čekají. Jeho nohy trčí jako nepříjemná připomínka ze stropu chladně bílé místnosti, kam jako na značky nastupují jednotlivé postavy, aby tančily své moci- a penězchtivé tance smrti.
Vše ovládá pevnou rukou Vassa s tím, že pro dobro dětí a rodiny (= firmy) není žádný čin hříchem. Aniž jí dochází, že z dětí vychovala frankensteinovská monstra, která ji v závěru inscenace (nikoli hry samé) brutálně zavraždí.
Návrat ke Gorkého hře je dobrým tahem, neboť obsahuje témata, která s dnešním tvrdým světem dokonale souznějí. Fričova inscenace, udržující dění na scéně v permanentním groteskním šklebu, je ale spíš rozmělňuje černočernou funebrální komedií, v níž zní velmi drsný slovník v neosobním mikroportovém podání (zatemňujícím srozumitelnost textu i orientaci, která z postav v dané chvíli vlastně mluví), ve které se pojídá hlína, kojí truhlík s muškáty, kálí nad mrtvolou, lidé nosí obří znetvořené ruce a mluví deformovanými hlasy.
To vše vede spíše k distanci než snaze pochopit motivace této bizarní společnosti. Namísto záměru rozeznít varovné struny o deformaci rodinných vztahů inscenace spíše přitakává argumentům nejkonzervativnějších politických ochránců tradiční rodiny, než aby diváky vedla k přemýšlení o jejím poslání.
Ve Fričově hystericky deformované smršti je těžké vytvořit zajímavé lidi, a ne pouze jejich na kost oholené zkratky. I v těchto bojových podmínkách ale stačí o svých postavách divákům leccos sdělit Zuzana Stivínová (Vassa), Pavla Beretová (Anna), Veronika Lazorčáková (Ludmila) či Jana Pidrmanová (Natálie). Jejich mužským protějškům to groteskní stylizace sotva umožní. Co si z inscenace odnese textu neznalý divák, lze jen těžko odhadnout.
| Maxim Gorkij: Vassa Železnovová |
|---|
| Úprava za použití překladu Aleny Machoninové a Zuzany Jindrové Marta Lujbková a Jan Frič, režie Jan Frič, dramaturgie Marta Ljubková, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Marek Cpin, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 27. října ve Stavovském divadle, Praha |
Hodnocení: 50 %