Článek
Mladík Steve založil v sedmdesátých letech v garáži u rodičů firmičku Apple a první produkt stavěl na nápadu svého kamaráda „Woze“. Po těžkých začátcích nastává poměrně brzo éra úspěchu, Steve Jobs bohatne a udivuje svět svými technickými vychytávkami, jejichž dlouhá šňůra vede až k iPodům.
Film nelíčí Jobse jako vynálezce a inženýra (většinu nápadů pro něj dělal někdo jiný), ale spíše jako velmi šikovného obchodníka a psychologa, který přesně vytuší, co obyčejný spotřebitel chce, co dokáže pochopit, co ho ohromí. Nedělá produkty pro náročné, ale pro milióny průměrných Američanů. Jak sám říká – něco, co každý chce. Musí to dobře vypadat, musí to oslnit.
Mladý Steve Jobs (vpravo) si nechává narůst vousy jako Wozniak.
Řada zahraničních recenzí si stěžovala na Ashtona Kutchera v hlavní roli. Je evidentní, že byl vybrán hlavně proto, jak vypadá (mladému Jobsovi je až neuvěřitelně podobný). Na druhou stranu nehraje tak špatně, i když k největším hercům současnosti jistě nepatří.
Jobse pojal jako maniaka, bezohledného až psychopatického hráče, který kašle na všechny. Nemá slitování s kamarády ani s těhotnou přítelkyní, kterou prostě vyrazí z domu a už se s ní nestýká. Po zhlédnutí filmu asi začnete váhat, zda byste s tímto ujetým šílencem šli na kafe. Samotná excentričnost (moc nenosí boty, nemyje se) by tolik nevadila, kdyby to nebyl narušený chladný egomaniak.
Sternův způsob vyprávění je chvílemi docela strhující, velmi americký, potrpí si na pompu a patos. Stopáž filmu je sice náročná (122 minut), ale snesitelná. Podivné pocity vyvolávají snové scény typu Jobs se točí v obilí v záři slunce a k tomu hraje vznešená symfonie. Máme snad uvěřit, že Jobs je Ježíš?
Jako u všech filmů o reálných osobnostech jde nakonec o to, zda se divák o daného člověka a svět počítačů opravdu zajímá. Pokud ano, film mu možná bude připadat báječný.