Článek
Psal, možná aby překlenul obtížné období svého dospívání či aby jej zachoval ve fyzické podobě a nazřel z pohledu moudřejšího stárnoucího muže, který dokáže leccos pochopit i odpustit. Jisté je, že jeho pravděpodobně nejdůležitější román z roku 2000, kterému český překlad rozvedl titul z pregnantního místopisného označení neapolské ulice na delší název Střepy na Via Gemito, nese početné autobiografické prvky.
Jeden z nejvýraznějších apeninských spisovatelů lámajícího se milénia nastiňuje velice zevrubný a pečlivě poskládaný obraz otce Federího, který nedosáhl ničeho, o co v životě stál. I když má krásnou a poslušnou manželku, považuje ji za neodbytné břímě, a byť má coby železničář vcelku slušnou mzdu a stabilní podmínky, práce jej vzdaluje od vznešené malířské činnosti, v níž se mu dostává jen nepochopení a zneuznání.
Vlastní nedostatečnost v sobě dusí, a především ji přenáší do hněvu a urážení nejbližších, jemuž malý Mimí (což je obvyklá zdrobnělina křestního jména Domenico) s úzkostmi a pohrdáním bezmocně přihlíží.
V tomto ohledu se Starnone dokáže nestrhnout svými pokročilými léty, ale naopak dát promluvit bázlivého chlapečka či později pochybujícího adolescenta prosyceného sžíravou ironií přiměřené aktuální životní etapě. Výslednou formou je plastický portrét rodiče, kterého syn zavrhuje až nenávidí, ale i s přirozenou dětskou submisivností respektuje a následuje.
Děj není vzhledem k rozsahu zdlouhavý ve smyslu náročné či nezáživné chronologie. Autor naopak přiznává a poukazuje na zrádnost vzpomínek, kvůli čemuž útvar člení na tři paměťové bloky z pár událostí, jež mu vnitřně nejvíce ulpívají a na kterých se dá charakter oné hlavní postavy systematicky zkonstruovat.
Středobodem všeho je Federího plátno Pijáci, kýžené veledílo, z něhož se nakonec po různých peripetiích stává symbol jeho ponížení a prohry a hmotný pozůstatek vypravěčova raného věku. Obraz zároveň vytváří jakýsi příběh v příběhu, kdy již dospělý Mimí horečně pátrá po jeho umístění. Tyto mdle působící skoky do současnosti však nepatřičně vytrhují z dobře zavedeného toku textu.
Romanopisec se na svém zjevném tvůrčím vrcholu navíc poněkud točí v kruhu, veskrze totiž rozvádí tentýž motiv zhrzeného člověka. Přes drobné slabiny nicméně přispěl do moderního italského kánonu význačným počinem.
| Domenico Starnone: Střepy na Via Gemito |
| Kniha Zlín |
| Překlad: Alice Flemrová |
| 432 stran, 569 Kč |
| Hodnocení: 80 % |
Může se vám hodit na Zboží.cz:
