Článek
Zatímco v americkém filmu je závislost obrovským tématem, v českém patří k téměř okrajovým. Všichni sice vzpomínají na Vladimíra Menšíka a jeho portrét alkoholika, ale jinak se v ČR moc podobných příběhů netočí.
Jedním z důvodů může být i to, že to není hezké na pohled, není to komerční jako pohádky o pitvořících se čertících. Tady řádí opravdový ďábel a není roztomilý. Nad partičkou z léčebny (David Švehlík, Jaroslav Dušek, Jaroslav Plesl, Ondřej Malý) se permanentně vznáší smrt. Mnozí už se léčí opakovaně a přiznávají, že tohle je poslední šance: zvítězit, nebo zemřít. Film ponechává i trochu naděje, že boj lze vyhrát, ale nelže, nelakuje věci na růžovo.
Úsměvy smutných mužů vypráví roztříštěně, jakoby „punkově“, což může být umělecký záměr. Jistá šílenost jejich životů se promítla do formy. Hlavní hrdina (Švehlík) bojuje hlavně o rodinu, která ho opustí, když úspěšně nedokončí léčbu. Snímek stojí na syrovosti a dobrých hereckých výkonech, legrace mnoho nenabízí.
Přesto je znát snaha režiséra o lehce ironický odstup, černý humor, absurdní hlášky. Někdo z party si zahrál v německém gay pornu a někdo je už zcela mimo realitu, jako brýlatý fanoušek lysohlávek nebo paranoidní prorok, který vidí všude znamení a spočítal datum konce světa.