Hlavní obsah
Zpěvák kapely Queens of the Stone Age Josh Homme na úterním koncertu v Praze Foto: Jan Handrejch, Právo

RECENZE: Skupina Queens of the Stone Age potvrdila životaschopnost rocku

Kalifornská skupina Queens of the Stone Age potvrzuje, že rock je živý i šest desítek let po svém vzniku. Že se nevyčerpal, ukázal i jejich pondělní koncert v pražském Foru Karlín.

Zpěvák kapely Queens of the Stone Age Josh Homme na úterním koncertu v Praze Foto: Jan Handrejch, Právo
RECENZE: Skupina Queens of the Stone Age potvrdila životaschopnost rocku

Skupina kolem kytaristy a zpěváka Joshuy Hommeho si dobře uvědomuje, že tvrdý rock má několik základních prvků, které nelze opominout. Musí oplývat energií a gradovat, nesmí mu chybět výrazné riffy, ale také nesmí být monotónní.

Skupina proto kombinuje více subžánrů, spojuje valivý stoner plný vazeb s procítěností gradujícího grunge i šlapavým boogie a hutným americkým rockem, jaký produkovali Steppenwolf nebo Grand Funk Railroad. Nechybí ale ani ohlasy glam rocku a prvku novovlnné elektroniky či ohlasy psychedelie a neúprosného space rocku Hawkwind. Hutné skladby přitom vyvažují balady.

Kapela začala zostra, skladbou You Think I Ain't Worth A Dollar, But I Feel Like a Millionaire s výrazným riffem, exaltovaným zpěvem a kytarovým sólem, které posunulo skladbu dále do divokého závěru. A právě důraznější písně jako odsekávané No One Knows nebo našlápnuté z rock´n´rollu vycházející Monsters In Parasol s výrazným refrénem byly nejsilnější, měly výrazné riffy a nepostrádaly energii. Povedené byly i glamem stříklé Burn The Witch nebo grunge ovlivněný My God Is The Sun.

Frontman Queens of the Stone Age Josh Homme na pražském koncertu

Foto: Jan Handrejch, Právo

Méně dobře vyznívaly baladické písně s pianem jako The Vampyre of Time and Memory, a to jak kvůli moc břesknému zvuku nástroje, tak kvůli absenci feelingu, jaký dominuje studiovým nahrávkám.

Občas se také nepojily nejrůznější efekty a syntezátorové předehry s riffy, kapela je živě nejsilnější v nejdůraznějších dlouze gradujících kompozicích, jako je stonerový A Song For The Dead.

Queen Of The Stone Age postrádají absolutnost Led Zeppelin, i když ani u těch se ne vždy všechny zvuky pojily a také bylo jim blízké hledačství, ukazují ale, že po Smashing Pumpkins se objevila další chytrá rocková skupina oplývající emotivností, přestože Homme nemá charisma Billyho Corgana.

Rock má stále přesvědčivé představitele.

K dobrému dojmu večera také přispěla předkapela Brody Dalle. I ta se držela odkazu rocku, soubor vedený blonďatou kytaristkou ovlivněnou riot grrrl, spojoval odkazy tvrdého rocku a grunge i punku, přičemž patrné byly i odkazy Babes In Toyland.

Celkové hodnocení 70 %

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků