Článek
Úvodní scény jsou jako vystřižené z nějaké chandlerovky. Životem otřískané soukromé očko Maartena Verlangena, do jehož kanceláře pravidelně zavítají tak akorát švábi, průvan nebo upomínky za elektřinu, jednoho dne navštíví záhadná žena a pověří ho úkolem. Má sledovat jejího manžela, který zřejmě něco chystá.
Verlangen se nedozví co přesně, ale jelikož mu jeho situace nedovoluje si příliš vyskakovat, práci vezme. Netuší samozřejmě, jak fatální následky bude mít nejen pro něj, ale také pro inspektora Van Veeterena, který se ho ujme poté, co se zdánlivě rutinní sledovačka změní v cosi mnohem závažnějšího.
Nešlo by o tak strhující a zábavné čtení, kdyby je Nesser nevyprávěl svým osobitým stylem založeným na kombinaci napínavého děje a zvláštního poťouchlého a jízlivého smyslu pro humor, který se projevuje především ve skvěle napsaných ironických dialozích a také vnitřních monolozích hlavních aktérů. Často jde jen o detaily, jako by mimochodem utroušené poznámky, které knize dodávají jedinečnou atmosféru.
Příběh je sám o sobě samozřejmě čtivý, plný nečekaných zvratů, ale v jádru nenabízí nic originálního, co bychom už nečetli v jiných kriminálních románech. Co ho ale ční jedinečným, je právě Nesserův vypravěčský mód, z něhož je patrné, že autor to celé dění vlastně nemyslí až tak vážně a i v těch nejvypjatějších momentech si dokáže držet ironický odstup. V záplavě drastických thrillerů, které se stůj co stůj snaží čtenáře vyděsit a vyždímat z něj poslední kapičky potu, jde o celkem vítané osvěžení.
Hakan Nesser: Případ G |
---|
Moba, překlad: Helena Matochová, 432 stran, 399 Kč |
Hodnocení 85 %