RECENZE: Poslední léto ve městě, které dává i bere

Jeho hledání se ovšem zdá marné. Leo se životem potácí od ničeho k ničemu, nemá stálou práci, nemá nakonec chuť se do něčeho nového pouštět, a tak se plahočí městem, popíjí a tráví čas nicneděláním s kamarády a známými.

Jeden den se pro něj ovšem stane výjimečným, to když potká Ariannu, zvláštní dívku, která by mu možná mohla pomoci vybabrat se z toho jednotvárného bahna, do něhož zapadl a které ho pomalu stahuje do hloubi.

Se jménem autora Posledního léta ve městě, Gianfranca Calligaricha, se český čtenář setkává poprvé. Přesto se hned úvodem dočte, že bere do ruky knihu téměř kultovní. Je jí sice už téměř padesát let, ale je pravděpodobné, že možnost číst ji mělo jen zanedbatelné množství lidí. První náklad byl totiž bleskurychle vyprodán a několik desetiletí se kniha nedočkala dotisku.

Šeptanda ale udělala jako vždy své, po knížce prahl kdekdo. Co není k mání, na to má mlsný jazyk největší chuť. A čtenářovo oko jakbysmet. Naštěstí se nakladatelé v posledním desetiletí chopili příležitosti a knížku vydali hned dvakrát. A objevuje se tak i v jiných zemích mimo rodnou Itálii.

Gianfranco Calligarich napsal existenciální román, který je na první pohled horký a divoký, rozevlátý a bujarý. Ve skutečnosti je však velmi pochmurný a chvílemi až beznadějně lepkavý.

Pro čtenáře ovšem autor připravil lahůdku, neboť vládne poeticky naléhavým jazykem, připodobňuje atmosféru velmi živě. Při obracení stránek cítíme parné římské ulice, pach soli, slyšíme velkoměstský provoz a šum proudu řeči. A budíme se stejně jako hlavní hrdina s pořádnou kocovinou.

Leo je spíše antihrdinou, je to floutek, neustále nabubřele se urážející na své okolí. Odhání ty, kteří by mu možná i mohli pomoci, a upíná se k podobným nulám živořícím neustále na okraji propasti. Člověk celou dobu přemýšlí, zda mu má podat ruku, nebo za ním to víko do stoky zaklapnout a nechat ho se v ní pořádně vymáchat.

Vedle něj stojí Arianna, která je balíčkem neuróz, rozháraná a roztěkaná a chvílemi asi i hodná lásky. Jejich vztah je rozervaný, neukotvený a podobně plácající se od ničeho k ničemu. To celé zastřešuje Řím, který v knize ztvárňuje téměř živoucí bytost. Město, které pohltí a nepustí. Někomu dá, někomu sebere.

Hodnocení: 75 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: