Článek
Ale zase tak růžová uvedená symbióza není. Pasta Oner rozhodně neobrousil hrany své břitké ironii, naopak využil prostor, ve kterém vystavovali významní umělci, aby jeho práce dostaly ještě větší satirický akcent.
Využívá společensky přijatých symbolů, implantuje je do vlastního prostředí a zasazuje jejich design do postmoderních kolejí.
Křesťanské kříže s neónovými nápisy Open a Welcome evokují vchod do nákupního centra. Tato instalace silně vyvolává myšlenku, že chrámy Páně v dnešní době nahradily velechrámy konzumu. Odkazy na povrchnost spotřebního životního stylu najdeme na výstavě na každém kroku. V některých případech pouze v detailu či letmém náznaku, jinde naopak v přehnaně zkarikované podobě.
Triptych akrylů Ellesse, Kodak a Liquor zpracovává téma reklamy. V tomto případě se tvůrce nejmarkantněji dotýká čistého popartového posunu významů. Na jiném akrylu Pride & Prejudice najdeme zase jasnou citaci proslulého (též mnohokrát použitého) Lichtensteinova plátna M-Maybe.
Milovníci či znalci pop-artu mohou brát výstavu také jako hru na hledání jemných odkazů k jiným tvůrcům. Motiv americké vlajky na akrylu Brave Paradise (a la Jasper Johns), abstraktní pojetí figur na skulpturách Mainstream Society Problem (a la George Segal) či akrylový obraz Champagne Pills (a la Peter Phillips) představují jasná vodítka.
Bylo by však chybou podezírat Pastu Onera z vykrádání nebo nedostatku vlastních nápadů. Naopak, jeho hra se symboly, fragmenty známých děl a experimentování s výraznou barevností posouvá estetickou výpověď do jiných vizuálních jazyků.
Pasta Oner: Last Days in Paradise |
---|
Výstavní síň Mánes, Praha, do 23. listopadu |