RECENZE: Philippe Claudel oživuje krutosti první války

Zároveň se snaží o přesah do dnešní doby. Válečné konflikty, vraždy, ztráta morálních hranic. Ty jsou podle Claudela dnes, stejně jako před sto lety, úplně zbytečné.

Claudel svůj román, který v originále vyšel už v roce 2007, zasadil do doby 1. světové války, do nejmenované francouzské vesnice. Její obyvatelé jsou nuceni konfrontovat se s hrůzami, které válka přináší. Na svých postavách sleduje, co jsou lidé schopni udělat pro to, aby buď přežili, nebo se vyhnuli nelidskému utrpení, které na ně čeká v zajateckých táborech. Jeho postavy se ponižují do role zvířete, sloužícího nepřátelskému vojáku, jiné volí před odvlečením do tábora sebevraždu.

Současná tvorba se častěji upíná k druhoválečnému období, Claudel však čerpá inspiraci ze své minulosti.

Pochází z města Dombaslesur Meurthe, které leží poblíž jediného francouzského vyhlazovacího tábora, který je tu silným motivem, a zároveň nedaleko Verdunu, místa, kde se odehrála jedna z nejkrvavějších bitev. Tři čtvrtě miliónu mrtvých vojáků vnuklo autorovi myšlenku o zbytečnosti vraždění a maření lidských životů, kterou silně promítá do všech svých děl.

Román není jen vykreslením válečných hrůz, provází ho dílčí příběh Brodecka. Ten byl vybrán obyvateli své vesnice, aby sepsal příběh nedávné vraždy.

Vraždy muže, který do vesnice přišel, aniž ho někdo znal. Nemluvil, jen pozoroval okolí a svá pozorování si zapisoval. Strach z neznámého však přinutil vesničany, aby cizince zabili.

V knize tak během svého sepisování reflexí minulých událostí pátrá po důvodu, co vedlo vesničany k tomu, aby neznámého zabili. Promítá se tu tak motiv kolektivní viny za války.

V Brodeckově zprávě opět po vzoru předešlých románů silně dominuje fragmentárnost, nevyřčenost a náznakovost událostí.

Claudel je mistrem vykreslení atmosféry. Jeho poetické popisy krajiny a prostředí silně kontrastují s drsným, místy až syrovým popisem drsných událostí. S přirozeností sobě vlastní klade popis půvabné horské scenérie vedle znásilnění a oslepení bezbranné ženy.

Přestože netematizuje aktuální společenské otázky a s humorem či tradičním cynismem, typickým pro francouzské autory, se u něj nesetkáme, patří se svým dílem k tomu nejkvalitnějšímu, co současná francouzská próza nabízí. Brodeckova zpráva je dílem nabízejícím drsný a silný příběh prostřednictvím výjimečně bohatého jazyka.