Článek
Zřejmě i tamní – a nejen hudební – vlivy způsobily, že se současné skladby folkové zpěvačky s kořeny ve valašském a slezském folklóru rozkošatily a jsou i plné přirozené tanečnosti, ozvěn rocku, šansonu nebo působivé scénické hudby. A také slyšitelné snahy neklást si předem žádná omezení. „Celý svět je rozdělen hranicemi a ploty. A proč, když máme jen jedno nebe?” vysvětluje zpěvačka v bookletu obsah jedné z písní.
Na svém čtvrtém albu zpívá polsky, anglicky i česky. Dynamicky přeskakuje od komorního sólového podání k plnému zvuku s doprovodnou kapelou, ke které se občas ještě přidávají hosté – mimo jiné Lucie Redlová, manželé Pilgrovi z Biorchestru nebo Martin E. Kyšperský. Tradicionalismus si tu podává ruku s nadčasovostí.
Ke každé z šestnácti skladeb autorka napsala komentář, který s textem nabízí mikropříběh. Vyprávějí o potřebě štěstí, hledání, důležitosti vnímání historie i duchovního rozjímání. Bocek v písních nepoučuje, ale dává příklad vlastní skromností, nenápadně sděluje, čeho si váží a co nejen pro ni může být zdrojem radosti.
Deska O Tobje je důkaz o hudební i autorské vyzrálosti a schopnosti vývoje tam, kde se ho jiní ve své konzervativnosti bojí. Zároveň jde proti proudu: namísto obvyklé snahy o zábavnost a ohromování produkcí či technologickými možnostmi nabízí upřímnost, lidskost a připomenutí neměnných hodnot. Je na posluchačích, zda si jejich cenu chtějí uvědomovat.
| Beata Bocek: O Tobje |
|---|
| vlastní náklad / Indies Scope, 60:34 |