RECENZE: Nine Inch Nails v pochopitelném toku času

Už když v roce 1989 vyšlo její debutové album Pretty Hate Machine, ukázal Reznor svou kontroverzní temnou tvář.

Před nahráváním druhé desky The Downward Spiral (1994) vybudoval nahrávací studio v Beverly Hills v domě, v němž sekta Charlese Mansona zabila ženu režiséra Romana Polanského Sharon Tateovou a její přátele. Pojmenoval je Le Pig a hned vzniklo jedno z nejdůležitějších rockových alb devadesátých let.

Na dalších používal industriální a elektronické zvuky, ostré kytary, vycházel vstříc rocku i metalu a agresivitu stlačoval na co nejmenší plochu nahrávky, aby byla vpravdě strhující.

V roce 2008 vydal album The Slip. O rok později svou skupinu uložil k ledu a věnoval se jiným projektům. Psal například filmovou hudbu či muziku k počítačovým hrám.

Na Nine Inch Nails však nezapomněl a v pondělí vydaným albem Hesitation Marks je vrací na scénu. Nahrávka je v mnoha ohledech překvapivá. V první řadě šla stranou agresivita jako charakteristický prvek tvorby. Reznor opatřil kolekci čitelným zvukem a dal jí nečekanou hudební pestrost. V textech ale optimistický není, v tom se nezměnil.

Ve středním tempu se pohybující skladba Find My Way jako by byla inspirována nahrávkami skupiny Depeche Mode v devadesátých letech, výtečná Everything možná čekala na svůj vznik do chvíle, kdy si Reznor poslechl alba skotských Franz Ferdinand. Dostává se v ní k rocku inspirovanému šedesátými lety, a to i přes pasáže, v nichž si pomohl dravou elektronikou.

All Time Low je, jako když Red Hot Chili Peppers hrají blues a sekunduje jim David Bowie, Copy of A se vrací k elektronickému rocku 80. let a třeba Satellite jako by byla nachystaná pro Justina Timberlakea.

Reznor je univerzál, to v minulosti už prokázal. Nine Inch Nails, jakkoli jsou jeho projekt, ale novým albem po zvukové stránce překvapili. Nutno podotknout, že mile.

Pod písněmi totiž prosvítá industriální základová deska, na které předešlá alba rostla a jež se stala podstatou i nyní. Že je stavba na ní vystavěna z nového materiálu, není zlé. Naopak to svědčí o tom, že Reznor chápe tok času a krásu pohybu.

Universal Music, 61:57