Hlavní obsah
Nová inscenace Vlasů má kvalitní mladé obsazení. Foto: Richard Kocourek

RECENZE: Muzikál Vlasy jako půlnoční překvapení

Legendární titul Vlasy (Hair) rozšířil od pátku 18. ledna muzikálovou nabídku pražského Divadla Kalich. Nastudoval ho režisér a scénograf Šimon Caban.

Nová inscenace Vlasů má kvalitní mladé obsazení. Foto: Richard Kocourek
RECENZE: Muzikál Vlasy jako půlnoční překvapení

Muzikál, který měl broadwayskou premiéru v roce 1968, u nás proslavil Formanův film. A přesto, že vnesl do díla řadu motivů, proti nimž autoři divadelního muzikálu protestovali, každé uvedení, včetně české premiéry v Divadle Pyramida v roce 1996, jakož i dnešní verze v Kalichu, se s jeho popularitou musí po svém vyrovnat.

KvětiNOVÉ děti zkoušejí retro

Pro inscenaci v Divadle Kalich s podtitulem květiNOVÉ děti vznikl nový text v přebásnění Jiřího Joska, který s režisérem Cabanem posunul příběh hippie výrazně k dnešku. Hybatelem děje je tu parta dnešních studentů, kteří scény z muzikálu zkoušejí jako půlnoční překvapení na maturitní ples.

Z „retro zoo“ nejsou přitom nijak nadšení a jejich zájem probudí teprve postava vozíčkáře - veterána blíže neurčené války, který jim spolu s jointy nabízí i reálný pohled na život i válku; v příběhu Vlasů se proměňuje do postavy Bergera.

Roztančená scéna z muzikálu Vlasy, v popředí Roman Tomeš jako Berger

Foto: Richard Kocourek

V první půlce představení jde tak více než o Vlasy o trochu urputnou charakteristiku dnešní mladé generace i společnosti, a to skrze širokou evidenci témat jako je ekologie, genderová korektnost, závislost na sociálních sítích, homosexualita, xenofobie, uprchlictví, terorismus či virtuální realita.

Výsledkem je ale roztříštěný tvar, kde odskoky k původnímu muzikálu působí až okrajově. Pohromadě vše drží především nesmrtelné melodie Galta MacDermota a energická taneční čísla.

Výborné mladé obsazení

Po pauze se už více hraje příběh Vlasů, který graduje k působivě emotivnímu závěru. Caban zvolil pro komorní Kalich účinně jednoduchou scénografii v podobě sedmi sloupů, jež slouží jako projekční plocha jak pro dobové dokumenty, tak i psychedelické obrazce evokující dobu vzniku muzikálu. V závěru na nich běží jména českých vojáků, kteří zahynuli na zahraničních misích jako bezeslovný doklad, že příběh Vlasů nepotřebuje žádnou výraznou aktualizaci.

Richard Pekárek jako Claude Bukowski v inscenaci Vlasů

Foto: Richard Kocourek

Největším kladem nového nastudování je energií nabité a výborně zpívající mladé obsazení. Ať už je to Roman Tomeš (Berger), Richard Pekárek (Claude), Petra Vraspírová (Sheila), Michaela Tomešová (Jeanie), Lukáš Adam (Hud) či Filip Hořejš (Steve), méně šťastné jsou povrchně zkarikované postavy pedagogů a rodičů (Michal Pleskot a Marie Křížová), nicméně na všech je patrné velké zaujetí a stoprocentní nasazení. Pokud si diváci poradí s nesourodou první polovinou Vlasů, druhá jim to vynahradí a nakonec si odnesou očekávaný zážitek.

Gerome Ragni, James Rado a Galt MacDermot: Vlasy
Přebásnění Jiří Josek, režie a scéna Šimon Caban, choreografie Petra Parvoničová, kostýmy Zuzana Straková, hudební a pěvecké nastudování Ľubomír Dolný. Premiéra 18. ledna v Divadle Kalich, Praha.

Hodnocení: 75%

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků