RECENZE: Mnoho hitů a málo řečí skupiny Lucie

Lucie ho přizpůsobila charakteru festivalu, který je věnován filmové hudbě a multimédiím. Vybrané skladby doprovázely projekce z jejích videoklipů či filmů, na nichž se podílela, a jelikož její nejpopulárnější skladby v minulosti byly klipy opatřeny, nabídla přesně takový koncert, na jaký diváci čekali.

Připomeňme, že skupina je na světě od roku 1985, s pauzou v letech 2004 až 2012. Za tu dobu vydala sedm studiových alb a hitů, které směle překročily dobu svého vzniku, má ve svém repertoáru požehnaně. Koncert odstartovala skladbou Rouháš se bohům a potom už sázela jednu tutovku za druhou.

Od první chvíle mělo její vystoupení znamenitý zvuk. Zatímco obvykle si na koncertech tato složka během prvních písniček „sedá“, v Poděbradech byla narovnána okamžitě. V té zvukové průzračnosti byly čitelné jak zpěvy, tak všechny nástroje, což podstatně podtrhlo výsledný dobrý dojem.

Přesto měl set několik pomyslných vrcholů. Pomineme-li hitovost v podstatě všech skladeb a to, že si je diváci s chutí zazpívali s kapelou, pak za zmínku jistě stojí finále písně Troubit na trumpety by se nám líbilo, v němž nálada gradovala a kapela rozpoutala skoro až instrumentální smršť.

Příjemným zpestřením byla „lázeňská“ verze písničky Tak mi to teda nandey, kterou kytarista a zpěvák Robert Kodym ohlásil jako připomínku své skupiny Wanastowi Vjecy. Lucie ji nabídla v poklidné verzi, z níž byla patrná příchuť country. A zachovala po celou dobu tempo, byť ji to jistě mohlo podvědomě svádět k tomu najet do punkového rytmu, který originál té skladby má.

Výraznou posilou byl ve dvou písničkách kytarista Michal Pavlíček. On a výtvarník Stefan Milkov předali nejprve rodině loni v prosinci zesnulého kytaristy Radima Hladíka in memoriam cenu za umělecký přínos. Potom se oba stali součástí kapely a právě Pavlíček při tom vystřihl svěží sóla, která v tu chvíli vlastně nenásilně podtrhla skutečnost, že současná sestava Lucie funguje po instrumentální stránce výtečně.

Zhruba dvouhodinový koncert měl spád. Zpěvák, bubeník (na tomto postu mu u druhé bicí soupravy pomáhal ještě jeho syn Adam) a kytarista David Koller ani Robert Kodym s diváky mezi písněmi příliš nekomunikovali, což svižnost trochu utlumilo. Faktem ale je, že Lucie v tomto ohledu nikdy nebyla příliš na řeči, nýbrž primárně prezentovala to, co dokáže nejlépe, tedy písničky.

A to takové, které překonaly časy. V Poděbradech bylo během vystoupení patrné, že bez problémů obstojí i v době, kdy už se poprock dělá trochu jinak, možná ne tak poctivě, a kdy se tvůrcům velmi těžko hledají nosné melodie. Právě ty ale Lucie vždy objevit uměla, a zdaleka se to netýká jen písniček, které patří mezi takzvané hity.

Legendární česká kapela odehrála dobrý koncert. K onomu obvykle vzývanému energetickému spojení mezi ní a diváky došlo totiž hned na začátku.