Článek
V chaotickém městě, v době, kdy bylo rozhánění demonstrací slzným plynem nebo vodními děly na denním pořádku, se odehrává příběh čtyř mladých lidí, kteří se snaží vtisknout svým životům jasně definovaný smysl. Někde zvoní telefon nezapře spřízněnost s Norským dřevem Harukiho Murakamiho. Společným prvkem obou románů je přítomnost smrti – stejně jako hrdina Norského dřeva Tóru, tak i Jun a její přátelé prodělali ztrátu milované osoby, ze které se jen těžko vzpamatovávají.
Co knihy odlišuje, je pak právě tematizování politicko-společenského ovzduší. Zatímco Tóru je natolik zaměstnán svým vnitřním světem, že se pohybuje takřka ve společenském vzduchoprázdnu, Jun a její přátelé žijí ve světě, kde před problémy doby nelze zavírat oči.
V rozkolísané době se pak mladí lidé o to usilovněji snaží najít řád. Jeden z hrdinů se dokonce dobrovolně dává k armádě. Očekává, že disciplína z něj učiní tvrdého, neohroženého muže. Během výcviku však poznává, že takové představy byly naivní – vojenský život se z jedince snaží vychovat poslušnou bytost oproštěnou od citu, který se zaměňuje se změkčilostí.
Jedna z možných cest, jak přece jen přilnout k životu, spočívá v literatuře a v umění obecně. Univerzitní profesor, který mladé hrdiny silně formuje, tvrdí, že umění není jednoduchou záchranou; někdy se stává břemenem, pod jehož vahou nám podkluzují nohy. Útěchu však lze najít v poznání, že se tyto dvě podoby spravedlivě střídají.
| Sin Kjongsuk: Někde zvoní telefon |
|---|
| Argo, překlad Petra Ben-Ari, 320 stran, 278 korun. |