Hlavní obsah
Madonna představuje již své čtrnácté album. Foto: ČTK/APInvision - Chris Pizzello

RECENZE: Madonnina jízda na horské dráze

Vydání každého nového alba zpěvačky Madonny je událost. Je to dáno tím, že šedesátiletá Madonna Louise Ciccone vstoupila do hudební historie již v osmdesátých letech minulého století, užívá označení Královna popu a na kontě má řadu výrazných písní i alb. Je to ale i kvůli tomu, že svět už drahně let čeká na její další výraznou desku. A čekat bude dál.

Madonna představuje již své čtrnácté album. Foto: ČTK/APInvision - Chris Pizzello
RECENZE: Madonnina jízda na horské dráze

Madonna v minulých letech kráčela po popové a taneční scéně. Kolekce Confessions on a Dance Floor (2005) byla diskotéková, Hard Candy (2008) dancepopová, MDNA (2012) dýchala ve stylu electronic dance music a předešlá Rebel Heart (2015) byla popová. Na svém čtrnáctém počinu Madame X, jenž vyšel v pátek, se rozhodla hudební styly mísit.

Album, které tak nešťastně avizovala mizerným pěveckým výkonem při vystoupení na květnovém finále Eurovize v Izraeli, vzniklo ve studiích v Lisabonu, Londýně, Los Angeles a v New Yorku. Písničky na něm jsou inspirované popem, taneční, latinskoamerickou, portugalskou i africkou hudbou, reggae a hip-hopem. Je to mix, jenž se na první pohled jeví jako milý, při poslechu celé desky ale selhává.

Když byla Madonna na svých albech zaměřena víceméně jedním hudebním směrem, stačila se v písničkách vyprofilovat a učinit tak záznam o svém hudebním rozpoložení v časech, v nichž kolekce vznikaly. Madame X je nahrávka, která je sice pestrá, ve výsledku ale představuje Madonnu jako umělkyni, jež si tu přičichne k jedné inspiraci, tu ke druhé, pevný celek z toho ale neudělá.

Obal nového alba Madonny.

Foto: Universal Music

Nadto deska nehýří silnými melodiemi. Většina písniček přichází jen s jejich „náhozy“, které pak nejsou rozvinuty a nevytvoří ani po chvíli strhující či alespoň přitažlivý motiv. Madonna si hraje, převrací nápady, rovná je vedle sebe a doufá, že to dobře dopadne.

Zpěvačka, jež se na svých nových písních spolupodílela jako autorka, se obklopila několika producenty. Ti se postarali o výsledný zvuk písní, potažmo celé kolekce, a jako častý prostředek použili masivní produkci. Objevují se v nich i hosté, jmenovitě kolumbijský zpěvák Maluma, američtí rapeři Swae Lee a Quavo a brazilská zpěvačka Anitta. Všichni je však jen zpestřují a v podstatě přispívají k roztříštěnosti nahrávky.

Madonna svými počiny ráda šokuje a učinila to i na novince. Nedávno vydaný klip ke skladbě Dark Ballet ukázal transgenderového rapera a performera Mykkiho Blanka v roli Johanky z Arku, která je upálena pod dohledem církve. Přitom právě tato skladba je vrcholem desky. V nadsázce by se dalo říct, že je to Madonnina odpověď na písničku Bohemian Rhapsody od Queen. Mění se v ní nálady i styly a je to přesvědčivé proto, že je to v jedné jediné skladbě jako její filozofie.

God Control je namířená proti politice Donalda Trumpa, je to současně průměrný dobový pop. Future dýchá náladou reggae, Batuka je prodchnuta africkým rytmem, Killers Who Are Partying portugalskou hudbou. Příjemná je čistota balady Extreme Occident, Faz Gasoto je vstupenka na klubovou taneční scénu a I Don’t Search I Find je zase skladba, která v sobě nese vlivy Madonniny tvorby z dávných časů.

Madame X je posluchačská jízda na horské dráze, profesně dobře odvedená práce. Není to nicméně album zásadní a silné a ani album takříkajíc na první poslech. Přátelsky se projeví až po několikerém poslechu.

Madonna: Madame X
Universal Music, 56:01

Hodnocení: 70 %


yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků