Článek
Brunton totiž používá japonský ruční papír washi, který je vytvořen podle originální receptury z lýka keře morušovníků. Originální nosný materiál tedy jeho fotografie posouvá do trochu jiných dimenzí.
Fotograf používá i klasické technologické postupy, jako je využití stříbrné želatiny, vytváření snímků velkoformátovými aparáty či míchání zvláštních vyvolávacích emulzí. Všemi těmito dnes již neobvyklými metodami docílí svého vlastního originálního estetického dojmu.
Ale to je jen technická stránka věci. Pokud by Brunton neměl schopnost vidění a uměleckého cítění, byl by jeho technologický postup k ničemu. Dělal by pouze mrtvé obrazy.
Práce jsou vystaveny v interiéru restaurace, jejíž design je pojat v archaickém stylu. Snímky přesně zapadají do vizuální idey podniku a nezasvěcený host snadno nabyde dojmu, že tam patří jako dekorace.
Vladimír Brunton dokáže podat krásu aktu s jemnou nostalgickou zadumaností.
Když si sedneme do čela hlavní místnosti, máme nad sebou dva sépiové portréty mužů - gentlemanů. Mírně se usmívajícího Václava Havla a zamyšleného Jiřího Menzela. Kromě zmíněných portrétů se dále můžeme pokochat oduševnělou tváří Květy Fialové.
Druhou tematickou skupinou výstavy jsou akty. V tomto případě Brunton nezapře inspirační zdroj, totiž Františka Drtikola. Ženy skrývající svou krásu cudně do archaického šerosvitu působí až plaše. Na rozdíl od velkoplošných portrétů, které vypadají spíše majestátně.
Krásu musíme v Bruntonových aktech odhalovat sami. Hledat v rozličných vrstvách a náznacích významů. Právě v tomto případě je zvolená technická metoda ideální. Ladné křivky těla pohlcené nahnědle zlatavým světlem vypadají jako obrazy mistrů vrcholného baroka.
Fotograf Vladimír Brunton stírá ostrou hranici mezi obrazem a fotografií. Vypadá to, jakoby si vzal z obojího něco a vytvořil vlastní, třetí, formu vizuálního vyjádření.
| Vladimír Brunton |
|---|
| Restaurace a galerie Epopey, Praha, do 10. září |