Článek
Zasadil ho do obří haly obchodního centra, šedobílého neosobního prostoru se dvěma city lighty na předscéně. Na jednom z nich je leopard s vyceněnými zuby. V pozadí skleněná stěna odděluje černě vykachlíkované krematorium a bílou koupelnu-salón. Současný dojem posiluje i stěna se třemi obřími obrazovkami, na nichž běží ilustrativní záběry.
Anonymní bezčasí obchodního centra jakožto obrazu současného světa doplňuje chór v bílých obličejových maskách s papírovými nákupními taškami, z nichž tu a tam čouhají části lidských těl, respektive figurín z výlohy.
Objetí Lakmé (Pavla Beretová) a Romana (Martin Pechlát) uprostřed obchodního centra.
Úvodní scéna předvádí rodinku starostlivého taťky Kopfrkingla, příkladného otce, abstinenta a nekuřáka, jemuž se při vyslovení slova rozvod křečovitě zvedají útroby. Přestože Martin Pechlát je pro tuto roli typově přesný i herecky disponovaný, zůstává jeho horlivý taťka jednobarevný až do konce dvouhodinového představení. Jeho proměna ve vraždící zrůdu je bez akcentu na nacistickou ideologii nemotivovaná a vágně ilustrativní, ústící do povšechného poznatku, že každý z nás v sobě skrývá svou šelmu. A když se ta Kopfrkinglova probudí, řve pro jistotu celé dvě poslední minuty, aby to došlo i tomu nejnatvrdlejšímu divákovi.
Spalovač mrtvol vyvolává dojem, že Mikuláškova metoda lineárního vršení klipovitých výjevů, kterou uplatňuje ve svých inscenacích v domovském Divadle Na zábradlí, připravila režiséra o schopnost vystavět kompaktní příběh s uvěřitelnými postavami a motivacemi. Aspoň v případě Fuksova románu se tak děje a výsledek nudí. A nepomohou ani sebeexpresivnější herecké výkony a pouťově panoptikální živé obrazy divadla hrůzy.
| Ladislav Fuks. Spalovač mrtvol |
|---|
| Dramatizace: Jan Mikulášek a Marta Ljubková, režie: Jan Mikuláše, dramaturgie: Marta Ljubková, výprava: Marek Cpin, light design: Pavla Beranová. Premiéra 15. prosince ve Stavovském divadle ND, Praha. |