RECENZE: Fotografie jako z jiných planet

Jenže slovo snapshot má několik významů, z nichž nejpřesněji vyjadřuje podstatu děl „nástin“. Ano, vystavované fotografie nastiňují stručnou a rychlou informaci, ale rozhodně ne nezajímavou či umělecky bezcennou.

Za každou prací se skrývá příběh. Někde je nastíněn více transparentně, jinde je naopak zabalen do metafor. Na první pohled amatérské kompozice či určitá nedoostření nemusejí být v mnoha případech chybou amatéra, ale často promyšlenou obrazovou strukturou profesionála. Ačkoli – amatér, profesionál, tyto protiklady dnešní demokratizace fotografie a fotografování mnohdy až brutálně maže.

Drtivá většina vystavovaných děl pochází od amerických umělců. Asi nejznámějším je Andy Warhol se svou „momentkou“ Arnolda Schwarzeneggera, která namísto obličeje akcentuje spíše muskulaturu. Svaly ostatně tohoto herce-kulturistu nejvíce symbolizují.

Americká škola je drsná, ukazuje často domácí násilí, pouliční život komunit, špínu velkých aglomerací, ale také krásu prvoplánového kýče.

V menšině jsou tvůrci odjinud, proto je jejich přístup v kontrastu k americké cestě zajímavější. Nobuyoshi Araki z Japonska představuje sérii osmi černobílých snímků My Wife Yoko, která ukazuje jednu ženu v několika rolích. Syrové, až naturalisticky přesné pojetí připomíná psychologické filmy. Rus Slava Mogutin zase odhaluje mužnost sportovců i vojáků s takřka erotickou vzrušivostí.

Nejzajímavější je však Němec s českými kořeny Jürgen Teller. Spolupracoval třeba se zpěvačkami Björk či Victorií Beckhamovou a ani v oblasti módní fotografie si nebere servítky. Fotí nasyrovo, bez retuší a úprav. Akt modelky Kristen McMenamyové boří zažitou představu módní fotografie. Dáma je pojatá jako ušmudlaná pouliční šlapka s modřinami a cigárem v ordinérních ústech. A jako klenot se jí skví na hrudi namalované srdce s nápisem VERSACE.

Výstava boří mnoho mýtů a ukazuje našemu poněkud strnulému vizuálnímu prostředí, kudy vede další cesta. Konzervatismu už bylo dost.