Článek
Black vykouzlil kuriózní postavu, která z plátna nesleze, a všichni ostatní herci jsou tu, při vší úctě, v podstatě nedůležití. Bernie představuje až děsivě uhlazený mix Flanderse ze Simpsonových a rakouského Fritzla. S každým mile poklábosí, v kostele je „pečenej vařenej“ a nikdy nemluví sprostě. Když připočteme knírek, dlouhodobou absenci manželky či přítelkyně a zaměstnání v pohřební službě, máme před sebou úchyla jako vymalovaného.
Tento miláček starých dam, andílek s nadváhou a sladkým úsměvem, se spřátelí s bohatou starou vdovou a začnou spolu trávit veškerý čas. Je jejím řidičem, přítelem i komorníkem a ona ho majetnicky miluje (dává mu hromady peněz). Něco tu nehraje. Město se ptá: kdo je Bernie? Vzrušují ho stařenky? Nebo je to jen ulítlý homosexuál? A najednou Bernie stařenku střelí do zad. Tím ovšem příběh zdaleka nekončí.
Bernie pracuje v pohřebním ústavu.
Linklater se vyžívá v napodobování dokumentární formy, kdy sledujeme mnoho obyvatel maloměsta, jak hovoří na kameru o Berniem. Ačkoliv existují poměrně jasné důkazy o vraždě, sousedé mluví o tom, jak je hodný, určitě to neudělal atd.
Bulvární příběh se tak mění v úvahu o tom, jak snadné je zmanipulovat prostého člověka, a občas se divák zasměje názorům rázovitých venkovanů, jenže humoru je tu moc málo na to, aby šlo o vynikající komedii.
Jack Black sám baví divnou vizáží přitloustlého zženštilého kašpárka, a když zpívá spirituály v kostele, je dojemný. Ale to nestačí, přestože Bernie představuje zajímavý morální problém - je to vrah, ale na druhou stranu nesmírně hodný člověk, který trpěl se zlou babou, a peníze rozdává potřebným. Snad mu někteří diváci odpustí, že film nemá rytmus, příběh se vleče a chybí silná pointa.