Hlavní obsah

RECENZE: Film Dokud se tančí vyjadřuje lásku pohybem

Švédsko-gruzínský film Dokud se tančí režiséra Levana Akina je prvním, který po nucené koronavirové pauze vstupuje do českých kin. Jde o oceňovanou queer romanci, jež už kromě divácké ceny na QFF Mezipatra získala i cenu za nejlepší film na MFF v Oděse či za nejlepší režii na MFF v Sarajevu.

RECENZE: Film Dokud se tančí vyjadřuje lásku pohybem

Hrdinou snímku je mladý gruzínský tanečník Merab, který podle vlastních slov „začal tančit hned, jak začal chodit“, a neumí si představit svůj život jinde než na tanečních prknech. Pokud možno v zahraničí, kam by mohl vyjet s hlavním souborem národních tanců.

Od prvních minut vidíme, jak Merab tanec miluje, jak jím vyjadřuje celou svou osobnost. Jenže to nestačí. Veškerý jeho zápal a snaha blednou před trenérovými námitkami, že nevypadá dost mužně. To tradiční gruzínský tanec vyžaduje, neboť odráží duši pravoslavného národa, tradiční genderové role a rodinné hodnoty.

Když do souboru přijde nový tanečník, Merab pocítí něco, co dosud neznal. Jednak rivalitu vůči nesmírně charismatickému a velmi mužnému Iraklimovi, ale zároveň cit, který se sám bojí pojmenovat, ale který je stále silnější, až vybuchne naplno.

Levan Akin natočil film, který naštěstí přesahuje od prvních chvil očekávaný coming out mladého muže vskutku zženštilých rysů. Lásku, která se mezi oběma protagonisty rozvine, zobrazuje nejen milostnými scénami, ale vyjadřuje ji hlavně emotivními tanečními výstupy, které předvídatelnou zápletku oživují.

Velmi přirozené výkony představitelů obou hlavních hrdinů dodávají příběhu na síle a působivosti. Podobně jako před dvaceti lety Stephen Daldry ve filmu Billy Elliot i nyní Akin ukazuje, jak těžké to má mladý tanečník v přísně tradiční společnosti, v níž role jsou jasně rozdělené, neboť „Bůh stvořil muže, aby byl mužem, a ženu, aby byla ženou“. A leckde na světě včetně právě současné Gruzie je to stále zákonem.

Zároveň se švédskému režisérovi podařilo působivě vystihnout současnou Gruzii počínaje sociálními problémy přes romantické záběry tance i vinné révy ve východu či západu slunce až po vyjádření kultury. V ní jsou samozřejmá láska a úcta k rodičům i prarodičům tou lepší stránkou tradicionalismu.

Tou horší pak je samo kontroverzní přijetí filmu v Gruzii, v níž premiéru v Tbilisi doprovázely protesty ze strany konzervativních politických stran a bojkot církve. Protestující dokonce znemožňovali lidem vstup do kinosálu a policie zatkla 27 lidí.

Dokud se tančí
Švédsko/Gruzie/Francie 2019, 142 min. Režie: Levan Akin, hrají: Levan Gelbakhiani, Bachi Valishvili, Ana Javakishvili a další

Hodnocení 70 %


yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků