Hlavní obsah

RECENZE: Být humoristou v Sovětském Svazu nebyla žádná legrace

Novinky, Stanislav Dvořák

Humorista patří k originálnějším kouskům, které se u nás nedostávají do kin často. Jak se žilo oficiálně povolenému umělci v Sovětském Svazu? Na co tajně myslel? Jakou cenu platil za relativně pohodlný život? Tím se zabývá celovečerní snímek Michaila Idova.

Foto: Artcam

Davy se baví a sovětský humorista je znechucen sám sebou. Na hotelu skrývá svou chandru.

Článek

Píšou se osmdesátá léta. Soudruh Boris je přední oficiální humorista v Sovětském Svazu. Komunisté ho mají rádi, nedělá problémy, neotvírá problematická témata a baví lid. Letecky se přepravuje na svá vystoupení – tu Soči, tu Riga – a jednou ho soudruzi dokonce pustili do Prahy. Proč ale soudruh není šťastný? Jak to formuloval jeho manažer – protože jsou vlastně prostituti. Boris nenávidí sám sebe za to, co dělá. Dospívající syn si ho neváží, jen malá dcerka ještě nekriticky miluje svého tatínka.

Humorista je komorní, rusky temná tragikomedie s příchutí krutosti zelených mozků a morální kocoviny, která nebere konce. Atmosféru marnosti posilují i staromódní zaprášené sovětské interiéry.

Foto: Artcam

Humorista se synem, který rebeluje proti systému.

Komik ve vleku mocných proplouvá absurdními situacemi, ze kterých toho moc nechápe. Úlisně se mu vtírají důstojníci KGB, ale pak ho uprostřed noci odvážejí na místa, o kterých nic neví, protože generál nebo hrdinný kosmonaut zatoužil po vyprávění vtipů.

Ocitá se bez vlastního přičinění kdesi v Kazachstánu nebo na bizarních mejdanech velitelů sovětské armády, kteří bez mrknutí oka rozsévají smrt v Afghánistánu, ale v soukromí touží po západních manýrech. Symbolem jejich domněle vysoké úrovně má být videopřehrávač a porno.

Předstírané přátelství arogantních komunistů je dvojsečné a komik si to dobře uvědomuje. Může se snadno proměnit v opak – přelétavá přízeň mocných se nejednou obrací v pomstychtivost.

Celkové hodnocení: 75 %

Reklama

Výběr článků

Načítám