Hlavní obsah

RECENZE: Berenika Kohoutová kráčí od večírků k budoucnosti

Právo, Jaroslav Špulák

V roce 2013 vydala herečka a zpěvačka Berenika Kohoutová album Berenika Meets Jazz, na němž spolupracovala s jazzmanem Emilem Viklickým. Stejně ale prý vždy poslouchala hlavně pop, a tak její nová deska Holka roku je přirozeným vyústěním jejích hudebních snů a potřeb. Je popová.

Foto: Universal Music - Ben Renč

Berenika Kohoutová je už popová.

Článek

Hlavním autorem hudby je muzikant, producent i zpěvák Jiří Burian. Kdysi působil v kapele Southpaw, nyní je Kapitán Demo, fiktivní postava, která si dělá legraci z hip hopu a českého šoubyznysu. Zároveň je skladatel, jenž ví, která bije, a umí vycítit, co ten, s nímž pracuje, potřebuje.

Respektoval, že Kohoutová je zpěvačka s omezeným rozsahem. Nemá ani extra zajímavou barvu hlasu, leč v jejím přednesu jsou lehkost i nadhled. A ctí melodii. Ty na albu budí vzpomínku na pop osmdesátých a devadesátých let. Jsou jasné, přímočaré a opatřené univerzálním zvukem, jenž je podporuje. Některé se jen povedly více (Holka roku, Dělám stojky, Nevoláš, nepíšeš, se mnou to nehne či Cože), jiné méně (Plamínek zhasnul, S otevřenýma očima, Tetovaný srdce).

Foto: Universal Music

Obal alba Holka roku.

Písničky stojí ve velké míře na textech. Kohoutová si je napsala sama, jsou z jejího pestrého života a výsostně dívčí. Nesou příběhy vztahů, rozchodů i holčičích pocitů, nečiní tak ale dechberoucími obraty či hlubokými myšlenkami mezi řádky. Jsou obyčejné a v popu funkční.

Prvních devět skladeb na desce je ideálních na párty. Jsou taneční, příjemné a některé i vtipné. To nejzajímavější je ale na konci. Písničky Cesta a Happy End jsou totiž jiné než předešlé: vážnější, zvukově modernější a mohutnější. A Kohoutové jako interpretce sluší.

Probouzejí myšlenku na to, jakou cestou by se mohla jako zpěvačka ubírat, až pomine její večírkové období.

Berenika Kohoutová: Holka roku
Universal Music, 34:59

Hodnocení: 65 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám