Hlavní obsah
Americký hudebník Beck. Foto: ČTK

RECENZE: Beck vstoupil do popového hyperprostoru

Americký experimentující písničkář Beck Hansen, jehož účast na festivalu Metronome v týdnu ohlásili pořadatelé, se nikdy nepřiblížil konvenčnímu střednímu proudu tak jako na albu Hyperspace. Byť s kvalitním popem koketoval odjakživa. Žádný umělecký propad se však nekoná. Beck zvládl synthpopový mainstream s prvky R&B s vytříbeným vkusem.

Americký hudebník Beck. Foto: ČTK
RECENZE: Beck vstoupil do popového hyperprostoru

Beck proslul žánrovou proměnlivostí. Rád kombinoval lo-fi folk s hip hopem, střídal agresivnější, elektronikou nesené desky se snivými doteky psychedelie. Směřování k uhlazenější a větší produkci mohla sice naznačit třeba předchozí deska Colors (2017), nicméně přímočarost Hyperspace je pro Becka novum. Na stylu a zvuku alba se totiž podepsala spolupráce s Pharrellem Williamsem.

Když Beck přebíral Grammy v hlavní kategorii Album roku za titul Morning Phase (2015), jedním z „poražených“ nominovaných byl právě Pharrell Williams s deskou Girl. Mohlo by se zdát, že se pánové inspirovali obchodnickou poučkou „nemůžete-li konkurenci pokořit, spojte se s ní“, nicméně vůle ke spolupráci má hlubší kořeny. Podle rozhovoru pro NME oba muzikanti o společném nahrávání uvažovali už v roce 1999. První kroky ovšem učinili až o dvě dekády později.

Beckův koproducent Williams dodal písním rytmicky sevřenější, snadno čitelnou formu a „radio-friendly“ zvukový kabát, dílem současný, dílem inspirovaný syntezátorovým sentimentem osmdesátých let. Některé momenty, třeba synteticky upravený vokál v písni Uneventful Days, mohou působit u Becka trochu křečovitě. Celkově si však Williamsův přístup s ním překvapivě dobře rozumí.

Beck navíc nezapřel typickou hravost a cit pro odlehčené melodické nápady. Ne že by všechny písně vyjadřovaly selanku. Například Dark Places řeší téma rozchodů a samoty. Převažují ovšem nálady pozitivní.

Občas došlo na přepracování staršího Beckova materiálu, jako v případě už před lety na koncertech hrávané sarkastické balady Everlasting Nothing. Díky soulovým pěveckým koloraturám a Williamsovým beatům ovšem původně folková písnička zapadne do nového kontextu.

Williams také není jediným koproducentem desky, Beck se v písni See Through vrátil například ke spolupráci s Gregem Kurstrinem (Adele, Pink či Foo Fighters). A mezi pěveckými hosty se objevují Chris Martin z Coldplay nebo písničkářka Sky Ferreirová. To vše zvuk alba zpestřuje, ovšem nenabourává koncepci. A zbytečné písničkové vakuum bychom v Beckově popovém hyperprostoru hledali marně.

Hyperspace se sice asi nezařadí mezi Beckovy albové milníky Mellow Gold, Odelay či Sea Change. O trvanlivější posluchačskou pozornost se však bát nemusí.

Beck: Hyperspace
Capitol Records, 39:17

Hodnocení: 80 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků