Hlavní obsah
Barbora Poláková nahrála své druhé album. Foto: ČTK

RECENZE: Barbora Poláková se vyprofilovala v pestrosti

Stará hudební pravda říká, že pro zpěváka či skupinu je klíčové druhé album. To svou kvalitou a následnou případnou popularitou zpravidla rozhoduje o tom, že se umělec udrží v centru pozornosti, či se mu jí dostane. Barbora Poláková si může být po svém druhém počinu ZE.MĚ jistá, že svou již beztak velmi dobrou pozici na české hudební scéně obhájila.

Barbora Poláková nahrála své druhé album. Foto: ČTK
RECENZE: Barbora Poláková se vyprofilovala v pestrosti

Přitom její tvorba nemíří cíleně do mainstreamu či tradičního českého popu, jak ho známe z rádiových rotací. Poláková přemýšlí a společně se svým autorským týmem (David Hlaváč a Jan P. Muchow) tvoří „jinak“. Písničky na albu nejsou v žádném ohledu podbízivé, povšechně přijímají řadu hudebních inspirací a žijí si vlastním životem. Takovým, který na naší scéně není až tak obvyklý.

Pokud bychom měli kolekci stylově označit, je to alternativní pop s přívlastky. Jednou jsou jimi dechové nástroje, jindy smyčcové nebo elektronické pasáže či dětský sbor. Přesto působí kompaktněji než Polákové první, v roce 2015 vydaná deska.

Dáno je to tím, že písničky vznikaly v kratším časovém úseku a definují chvíle, kterými v nedávných měsících procházela, stejně tak postřehy, které měla. Je v tom autentická a pro témata textů zvolila takový hudební výraz, který s nimi ve výsledku souzní.

Foto: Supraphon

Na novince nejsou písně, jež takříkajíc fungují na první dobrou. Říkají si o větší pozornost, o soustředěnější poslech i o to, aby se s nimi posluchač sžíval. Přitom je toto sžívání proces veskrze příjemný.

Poláková má totiž ještě jeden trumf v ruce, a tím jsou texty. Jsou odžité a odpozorované, mají v sobě nadhled i vážnost a ctí dynamiku jazyka a krásu zajímavých obratů, kterých v češtině lze docílit. Ať už zpívá o sociálních sítích, hloupých frázích, konci vztahu, nebo o lásce.

První část nového alba je posluchačsky lépe uchopitelná. V ní Poláková přirozeně navazuje na předešlou desku, přičemž i přes výše uvedenou pestrost nabízí zajímavé melodie. Druhá část kolekce je hudebně odvážnější, Poláková se například v písni Milo II. dotýká minimalismu a ve skladbě Turci a pressa zase nechává rozezvučet skoro až naivně hravé syntetické zvuky.

Deska ZE.MĚ říká, že ji nelze brát jako herečku, která si udělala hudební projekt. Na to je příliš talentovaná, umí se svými spolupracovníky vytvořit sofistikované skladby, otvírá se v textech a tucet písniček je dostatečně vyrovnaný. Navíc se vyprofilovala jako umělkyně, která si nestaví hranice mimo dobrý vkus.

Barbora Poláková: ZE.MĚ Supraphon, 48:52

Celkové hodnocení 80 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků