Článek
Nepodařilo se jí to sice tak docela (na to spojuje mnoho vlivů, což ji ještě nedělá progresivní), je to nicméně slušné album.
Francisová a Reid sáli inspiraci třeba od PJ Harvey či CocoRosie. Každý k tomu přitom přišel z jiných končin. Ona zpívala a on produkoval a mixoval, přičemž se poprvé sešli v roce 2009, kdy Reid remixoval písničku kapely My Toys Like Me, ve které Francisová působila.
Po několika měsících vytvořili ambiciózní elektropopové r’n’b album, kterému nechybí melodie, aranžérská chytrost ani různorodé nálady. Je tu také provokativní, skoro až dětsky znějící hlas Francisové, díky němuž se tento projekt snadno pozná. S vokálem pak dobře komunikují instrumentální základy, jež si leckdy vtipně pohrávají se zvuky, které berou jako doplněk zpěvu. Je to účel, nikoli nezbytnost.
Body Music je album, které by mohla nazpívat Janet Jacksonová, kdyby se uchýlila z hal do malého klubu na okraji Los Angeles. R’n’b na něm nedovoluje písničkám chvátat, elektronické zvuky jim umožňují rozmáchnout se podle libosti a pop zase hledá melodickou podstatu. Vše je, jak má být, a dohromady to funguje náramně.
Najdou se na něm i další inspirace (melodie jako od Britney Spears, pasáže jako od futurepopového Jamese Blakea), není však problém se od nich oprostit a vnímat čtrnáct písniček jako vkusný moderní pop.
AlunaGeorge: Body Music
Universal Music, 50:30