RECENZE: Adam Mišík cílí dobře. Škoda té výslovnosti

Písničky na desce přesně zapadají do škatulky popu pro teenagery. Jak je to obvyklé ve světě, i v tomto případě mnohé z nich připomínají dávné hity někoho jiného. V dnešní době je to poněkud překvapivě nediskvalifikuje, naopak jim to dodává lesku.

Dobrou práci odvedli Mišík a Effenberger po stránce jazykové. Hudbu, která má přece jenom kořeny na angloamerické scéně, převedli do češtiny a učinili tak poměrně stylově. Ne že by texty přinášely víc než banální sdělení a připodobnění odpovídající Mišíkovu věku. Jsou ale zpracovány tak, aby byly zpěvné a v tomto ohledu ve skladbách fungovaly. Vůbec nevadí, že si třeba v písničce O nás dvou Mišík vypomohl anglickou frází.

Mnohem více na škodu je jeho špatná výslovnost, která se ve svých nejhorších parametrech zašklebí v baladách Půlměsíc a Neony.

Nepřitažlivé šišlání i afektované výlevy skladbám ubližují, protože jsou směšné. U svižnějších písniček se tento Mišíkův nedostatek naštěstí částečně schová za instrumentální vozbu. Zajímavou položkou je coververze skladby Šrouby do hlavy, která je známá z repertoáru skupiny Lucie. Je to ukázka toho, jak by se mělo přistupovat k předělávání skladeb jiných interpretů tak, aby to nabídlo nový pohled na věc. Navíc dobře zapadá do koncepce alba, které v mnoha ohledech naplnilo své ambice.