Recenze: 420People tak trochu „na stojáka“

Kuneš, pouze v pozici choreografa, se snaží poukázat na nesmyslnost a plytkost televizních stand up komedií. V Mirage by se měla odrazit a v jisté formě karikatury zrcadlit také ubohost společnosti, která je sleduje.

Představení odstartuje tanečník, který anglicko-česky s nefungujícím mikrofonem uvádí na scénu plnou pivních přenosek. Levná dekorace umožňuje velké hry s přemísťováním a jejich skládáním a evokuje i jednoduchost, spíše uvolněnost atmosféry všudypřítomného moku.

Hned v úvodu si tanečníci s krabicemi hrají a stavějí naskládaný sloupec, který se samozřejmě zřítí. Přesunů a vymezování prostoru scény skýtá tato hra nesčetně, choreograf ji však využívá bohužel jenom v počátku inscenace.

Několik skečů a úvodních projevů doprovází kaskáda vlastní taneční produkce. V bohatém Kunešově pohybovém slovníku jsou sólová vystoupení, dialogy i akce celého souboru. Lze vysledovat precizní choreografickou práci, ve které se Kuneš profiluje ve zcela originálně uvažujícího autora. Oprošťuje se od původně intenzivní esence stylu Jiřího Kyliána, z jehož souboru i uměleckého prostředí vzešel.

Vynikající je výkon Nataši Novotné, Zuzany Herényiové i Milana Odstrčila, jenž v 420People začínal jako modernou neposkvrněný tanečník.

Vliv píle a tvůrčí posedlosti se dotýká i nových členů Omblyn Noyerové a Štěpána Pechara. Ten sice zatím do lehkosti a typologie Kunešova tanečního výraziva nezapadá, zato dobře napodobuje primitivní „týpky na stojáka“.

Představení má přilákat a oslovit především mladého diváka, který bude neformálním přístupem vtažen do umělecké provenience současného tanečního myšlení. Skvělé jsou hudba kanadského skladatele Owena Beltona, krátký filmový dokument Jakuba Jahna uprostřed inscenace i rešerše Nové scény, která poskytuje tomuto čerstvému myšlení prostor.