Článek
Je to další důsledek mimořádné situace?
Vůbec. V tom se odráží zásadní strategický posun Akademie klasické hudby, která už nechce jenom pořádat mezinárodní prestižní festival a udělovat podobně prestižní Cenu Antonína Dvořáka. Cíl je přispívat soustavně k rozvoji české hudby také pedagogickou i finanční podporou mladých talentů.
To, že mladí umělci, kteří stojí na prahu své kariéry, dostanou příležitost vystoupit po boku renomovaných umělců a hvězd interpretační scény, má být i motivačním impulsem pro jejich vrstevníky. S tím pracoval koncept letošního ročníku od počátku, bez tušení toho, že nějaká pandemie nastane.
Antonín Dvořák byl roky profesorem pražské konzervatoře a vedl za amerického pobytu tamní národní konzervatoř, ale přesto, není to odklon od původního směřování Akademie klasické hudby?
Akademie si dala za cíl rozvíjet odkaz Antonína Dvořáka. Jeho součástí je i odkaz pedagogický a řekl bych také sociální. Dvořák nikdy nezapomněl, že aby se mohl opravdu svobodně věnovat komponování, pomohlo mu k tomu státní stipendium, které pobíral v letech 1875 až 1879. Vždycky pak prosazoval velmi silně podporu talentovaných umělců, zejména pak během působení na konzervatoři v Praze i v New Yorku.
Proto jsme se rozhodli navázat partnerství s Českým rozhlasem a společně pokračovat ve více než padesátileté úžasné tradici soutěže Concertino Praga. Slyšet finalisty v takovém slovutném sále, jako je Dvořákova síň Rudolfina, a uvítat je na našem festivalu, to byl velký zážitek. Tím myslím pro ně i pro nás ostatní.
Stejně logické bylo i rozhodnutí budovat každoročně ve spolupráci s dirigentem Tomášem Netopilem Mladou filharmonii Dvořákovy Prahy, která se více než se ctí vyrovnala na stejném pódiu s tak náročným úkolem, jakým je interpretace Beethovenovy Deváté symfonie s Ódou na radost před festivalovým publikem.
V rámci programu Dvořákovy Prahy najdeme i opravdové zvláštnosti, třeba mistrovskou lekci s Václavem Hudečkem…
Projekt S Mistrem v zádech si ale také své posluchače našel a nedivím se. Je zajímavé vidět vrcholného umělce, jak s trojicí mladých nástupců připravuje Dvořákův houslový koncert a každý z těchto talentovaných hráčů zahraje jednu větu z díla. Navíc se špičkovým orchestrem PKF – Prague Philharmonia a dirigentem Markem Šedivým.
Pro diváka je to možnost detailnějšího vhledu do procesu vzniku vrcholné interpretace. Tedy poučení nejen pro mladé umělce, ale svým způsobem i pro publikum. A navíc se při tom dá zažít i legrace díky uvolněné tvůrčí atmosféře.
Řadu Pro budoucnost uzavře páteční koncert České sinfonietty vedené Radkem Baborákem. Zde jde, předpokládám, hlavně o skladatelské počiny Ondřeje Brouska a Jana Kučery?
Jistě. Oba jsou to mimořádně nadaní skladatelé a třeba Brouskova La Petite Joie měla světovou premiéru v Japonsku, ale nebyla provedena v Evropě. Každopádně nám připadá takzvaně dvořákovské, když pomůžeme komponujícím souputníkům, aby se jejich hudba potkala s českým publikem. I to je vklad do hudební a kulturní budoucnosti.
Ten páteční koncert bude zvláštní i propojením s předchozí vzpomínkou na Jiřího Menzela, která se bude odehrávat během celého dne právě v Rudolfinu.
Pro nás je ctí, že jsme mohli uctít našeho slavného režiséra po dohodě s rodinou již krátce po jeho úmrtí provedením Beethovenova duchovního díla Missa solemnis. Radek Baborák nás požádal, zda může věnovat panu režisérovi i páteční koncert, na kterém, naprostou shodou okolností, zazní i jedna skladba Menzelova nejoblíbenějšího skladatele W. A. Mozarta.
Jde o krásný koncert pro lesní roh a orchestr Es dur. A na závěr večera připravujeme pro posluchače malé menzelovské hudební překvapení, které by ho, myslím, opravdu potěšilo.