Článek
Shellac dali dohromady v roce 1992 dva přední hudebníci z punkové a undergroundové chicagské scény, kteří současně pracovali jako studioví technici a producenti. Kytarista Steve Albiny známý z Big Black a podepsaný pod deskou Nirvany In Utero se spojil s baskytaristou Volcano Suns Bobem Westonem. Doplnil je bubeník Todd Trainer.
Základem jejich tvorby je explozívní nelineární hudba, které nemá nic společného s obvyklou strukturou sloka refrén. Je velmi energická, přitom až minimalisticky oholená na kost. Shellac hodně pracují s rytmem a jeho narušováním. Albini nervní základ obohacuje o hlukové stěny své kytary a ironické a surreálné texty.
Albini je také velmi známý producent, sice se většinou věnoval méně známým kapelám jako je japonská Zeni Geva , ale produkoval i desky Stooges (The Weirdness), Mogwai, Pixies (Surfer Rosa), Neurosis, Manic Street Preachers a PJ Harvey. Známý je tím, že usiluje o syrový neupravený zvuk a chce, aby kapela nahrávala naživo.
Skupina za 18 let činnosti vydala jen čtyři alba, mezi třetím 1000 Hurts z roku 2000 a posledním Excellent Italian Greyhound uplynulo dlouhých sedm let. Všechny desky vyšly u malé undergroundové firmy Touch And Go.
Shellac uplatňují punkový přístup při pořádní svých koncertů. Většinou nepožadují fixní platbu za vystoupení, ale peníze vybrané od diváků. Nedovalují však žádné hosty, co jdou na koncert zadarmo. Zcela také rezignují na propagaci.