Hlavní obsah
Romantika v pojetí Augusta Piepenhagena (Zimní krajina). Foto: katalog výstavy

Procházka krajinou romantických rozervanců

V Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích lze do 3. března obdivovat mistrovství malíře krajináře Augusta Piepenhagena (1791–1868). Rodák z pruského Soldinu se vyučil řemeslu knoflíkáře. Po pobytu ve Švýcarsku přijel na začátku 19. století do Prahy, kde později převzal prýmkařskou a knoflíkářskou firmu.

Romantika v pojetí Augusta Piepenhagena (Zimní krajina). Foto: katalog výstavy
Procházka krajinou romantických rozervanců

Krajinomalbě se nejprve věnoval spíše jako amatér ovlivněný švýcarským a rakouským klasicismem. Definitivním zlomem, díky kterému se z něj stal skutečný malíř, byla výstava drážďanských romantiků v Praze roku 1824.

Chvíli mu trvalo, než si našel vlastní cestu, překonal rokokové či raně klasicistní malířské dědictví a definitivně zakotvil v hájemství citově zabarveného přírodního romantismu. Co do výtvarného zpracování se zaměřil v první řadě na detailní zpracování i těch sebenepatrnějších detailů.

Dociloval toho rychlými tahy štětce, používal i jeho ostrý konec, aby jím ryl do hmoty barvy a mohl tak vytvořit dokonalou plasticitu. Jeho témata jsou většinou inspirována reálnou přírodní scenérií jen volně. Venku si totiž pořizoval pouze skicu uhlem či tužkou, teprve v ateliéru vytvářel dokonalou kompozici podle sebe.

I když některé obrazy ukazují skutečné dominanty krajiny (hrady, kaple či hory), celkový pohled se od toho reálného liší. Malíř neměl problém s tím, přidat si například do údolí řeku, i když tam nikdy netekla.

Smysl pro napětí

To, co je na těchto dílech obdivuhodné, je smysl pro napětí, které autor vyjadřuje třeba rudě zakrvácenou oblohou červánků za soumraku či zlatavě potemnělým zimním soumrakem nad nějakou polorozpadlou siluetou gotického hradu.

Fakt, že díla vytvářel skutečný mistr, je nejmarkantnější u nočních motivů. Obraz Měsíční noc představuje typický příklad jeho vidění těchto scenérií. V romantické stínohře se zříceninou vidíme jediný světlý bod, totiž vycházející měsíc mezi mraky.

Noční krajina s jezdcem či Noční rybolov na jezeře jdou, co do temného šerosvitu, ještě dále. Je třeba od obrazu odstoupit a napínat zrak, aby na dílech bylo možné identifikovat i něco dalšího než smrtelně bledé světlo luny. V tomto ohledu se tvůrce velmi těsně blíží malířskému rukopisu svého současníka, britského umělce J. M. W. Turnera (1775–1851).

August Piepenhagen je prezentován jako precizní malíř své doby, pro nějž je emotivnost krajiny tím hlavním. Jako by se v ní pomyslně procházel se štětcem v ruce s romantickými rozervanci typu lorda Byrona nebo Karla Hynka Máchy.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků