Článek
Z lásky k nejkrásnějším moravským lázním si vymyslel Divadelní Luhačovice herec Miloslav Mejzlík, dosavadní prezident přehlídky. Jejich prvním kmotrem byl rodák z nedalekého Pitína - Zdeněk Petrželka. Thálie ho zná jako Jana Antonína Pitínského. Spolupořadatelem prvních ročníků byla zlínská Univerzita Tomáše Bati.
Rána do brňavky
Po prvních sedmi ročnících vystřídala v pořadatelství univerzitu místní Střední odborná škola Luhačovice. Její studenti, keramici, kováři, ale i budoucí kulturní manažeři dokázali festival rozzářit. Bylo jich všude plno. Vydávali festivalový deník a jejich ubytovna se stala středobodem. Sloužila hercům i četným hostům přehlídky.
Škola se ovšem z posledních dvou ročníků vytratila. Z podobných důvodů jako před časem univerzita. Měli ji jen za posluhu přátelům přátel organizátorů.
Nahradila ji Střední škola oděvní a služeb Vizovice. Její studenty na festivalu není skoro vidět, zato se jejich pracím dostalo prezentace rovnou v lázeňské Hale Vincentka.
Nahlíženo kriticky, bez luhačovické školy, podporované jen tak mimochodem UNESCO, se Divadelní Luhačovice prodražily o hotely, i když možná sponzorské. Ředitelka festivalu Ladislava Hašková je neprofesionální. Až trestuhodné je její konstatování na adresu donátora - Fondu mikroprojektů EU - že nyní „budou muset“ spolupracovat s přeshraniční Trnavou ještě několik let.
Nebuďme slepí!
Dobré není ani její kádrování představení před začátkem. Mametův Listopad, znamenitou pichlavost o neomalenosti a prolhanosti americké i jakékoli jiné prezidentské kampaně, uvedla upozorněním, že je to hra „plná sprostých slov“. Tak proboha, proč ji do Luhačovic tahá, když má pocit, že to divák nezkousne?!
Mimochodem, prezident Mejzlík hrál amerického prezidenta v kladenské inscenaci Jana Friče s vervou a forsáží hodnou stroje MIG 21.