Hlavní obsah
Dirigent Vladimír Válek a pianista Tomáš Víšek při Ježkově Klavírním koncertu ve Smetanově síni Foto: PJ Ivan Malý

Pražské jaro připomnělo Ježka

Dílo Jaroslava Ježka zaznělo na pondělním koncertu Pražského jara, kde řídil Pražské symfoniky FOK ve Smetanově síni Obecního domu Vladimír Válek. Program byl, až na Wagnerovu předehru k třetímu dějství Lohengrina, ve znamení české hudby - Luboše Fišera, Jaroslava Ježka a Bedřicha Smetany.

Dirigent Vladimír Válek a pianista Tomáš Víšek při Ježkově Klavírním koncertu ve Smetanově síni Foto: PJ Ivan Malý
Pražské jaro připomnělo Ježka

Ježkův Klavírní koncert zahrál bravurně Tomáš Víšek, který svým extravagantním vystupováním včetně dlouhého rovnání listů notové partitury jako by byl pro dílo s jazzovými prvky předurčen. Přidal i Ježkův Bugatti step.

Válek s orchestrem vedle jazzově cítěného doprovodu k Ježkovi zaujali nesnadným Fišerovým Double for orchestr z roku 1969 a zejména vitálně provedenou slavnostní Smetanovou Triumfální symfonií E dur s citací rakouské hymny.

Pozvat na Pražské jaro mužské vokální kvarteto QVOX byl dobrý nápad. Tím však bohužel výčet pozitiv končí. QVOX uvedl hodinový „kocourkovský“ program v pondělní podvečer v hale Národního technického muzea, která je akusticky i prostorově pro tento počin nevhodná. Hala s velkým dozvukem i špatné ozvučení se negativně podepsaly na srozumitelnosti textu i souzvuku vokálních harmonií, komika kabaretního rázu zanikala v rozhlehlých prostorách.

Vokální kvarteto QVOX v Národním technickém muzeu při pondělním Kabaretu z kufru na Pražském jaru.

Foto: PJ Ivan Malý

Ostatně ani pěvecky tento repertoár kvartetu nijak zvláště nesedí. Kdyby dramaturgie Pražského jara pozvala QVOX v Roce české hudby s jejich pěvecky působivou interpretací Janáčka, Křížkovského či Dvořáka, ušetřila by publikum i čtveřici interpretů rozpaků a zklamání.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků