Hlavní obsah

Praha hostí unikátní výstavu Buddha zblízka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Ve Valdštejnské jízdárně v Praze začíná 3. prosince unikátní výstava Národní galerie, která spojuje výtvarné umění s duchovními hodnotami. Česko-švýcarská expozice Buddha zblízka nabídne 170 uměleckých děl nezměrné hodnoty pocházejících až z 2. století n. l.

Foto: Stanislav Dvořák, Novinky

Buddha jako řecký mladík – gandhárské umění ze 3. století. Pomezí Pákistánu a Afghánistánu.

Článek

Výstava, kterou pořádá Národní galerie Praha spolu s Museum Rietberg Zürich, nabízí české veřejnosti dosud neviděná díla z celé Asie – sochy, obrazy i literární památky. Nejde jen o umělecké ztvárnění, buddhistické umění je většinou hluboké, používá řadu symbolů a provokuje k filozofickým diskuzím.

Buddhismus je zjednodušující evropský pojem pro obrovský myšlenkový systém historického Buddhy, který žil před cca 2500 lety, a jeho následovníků. V Indii se používá pojem dhamma nebo dharma.

Buddha nebyl Bůh, ale šlechtic jménem Siddhartha Gautama z malého státečku na hranici dnešního Nepálu a Indie, který se vzdal života v paláci a odešel hledat moudrost. Měl příznivce, ale nezaložil církev. Měl autoritu, ale odmítal dogmata a slepou víru. V buddhismu neexistuje nic jako papež nebo bible. Slovo náboženství se pro buddhismus příliš nehodí.

Foto: Stanislav Dvořák, Novinky

Sedící bódhisattva (Japonsko 17. století)

Buddha studoval u různých asketů, ale zjistil, že asketismus k ničemu nevede, je to stejný extrém jako obžerství. Našel klid mysli pomocí meditačních cvičení a vykročil tzv. střední cestou.

Také pochopil, že příčinou lidského neštěstí jsou hlavně touhy ega a lpění. Vyslovil o tom tzv. Čtyři vznešené pravdy. Buddhismus dále podrobně rozpracoval myšlenky relativity všech jevů. Moderní věda z něj čerpá dodnes.

Různé asijské lidové zvyky a mýty, často mnohem starší než historický Buddha, se na buddhismus postupně nabalovaly, což lidi dodnes mate.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Mnich ze 17. století. Japonsko.

Pro první setkání s buddhismem jsou vhodné populární knížky lamy Ole Nydahla, který má dar říkat věci jasně a jednoduše. Podrobnější informace poskytnou třeba odborné knihy britského profesora Paula Williamse.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Buddha Šákjamuni (11. století, Čína)

Buddhistické sútry (učená pojednání) se liší podle země a doby, kdy vznikly. Buddhismů tedy existuje více. Původní indický buddhismus má málo společného např. s čínským čchanem či japonským zenem. A stejně tak jsou různé výtvarné styly, kterými umělci Buddhu znázorňují.

Od nejstaršího gandhárského umění, kdy Buddha připomíná spíše řeckého mladíka, až po novější východoasijské pojetí, kde vypadá jako štíhlý Japonec, břichatý usměvavý Číňan, nebo dokonce nahé mimino.

Foto: Stanislav Dvořák, Novinky

Buddha jako miminko. Neobvyklé ztvárnění pochází z modernější doby. Čína 18.–19. století

Kromě Buddhy bývá zobrazován také bódhisattva. To je bytost, která nemá zájem jen na dosažení svého vysvobození, tedy buddhovství, ale na tom, aby s ním dosáhli buddhovství všichni lidé.

Nejstarší tištěnou knihu světa našli v jeskyni. Je o hledání štěstí

Kultura

„Výstava představuje významný soubor buddhistického umění z Národní galerie Praha spolu s mistrovskými díly buddhistického umění ze sbírek Museum Rietberg Zürich, která jsou v České republice k vidění poprvé. Expozice navíc svým tématem nabízí nejenom poučení, ale posiluje také morální hodnoty, náboženské porozumění a multikulturní povědomí,“ uvedla na zahájení výstavy generální ředitelka Národní galerie Alicja Knast.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Na snímku Stéla rodiny Jen. Čína kolem roku 557.

Kromě prastarých předmětů bude k dispozici multimediální mapa, zvuková instalace recitovaných modliteb a zenových kóanů nebo filmový dokument Janka Rouse o současné praxi buddhistického učení různých směrů v České republice, vytvořený speciálně pro účely výstavy.

Hlavními kurátory výstavy jsou Markéta Hánová za Národní galerii Praha a Johannes Beltz za Museum Rietberg Zürich. Architektem výstavy je Šimon Caban.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám