Hlavní obsah
Malíř Ota Janeček hledá vlastní svět fantazie (Louka, 1950). Foto: katalog výstavy

Pomyslný umělecký duel otce se synem

V pražské Galerii Chodovská tvrz probíhají dvě výstavy, které propojuje pokrevní příbuzenství obou tvůrců. Malíř Ota Janeček (1919–1996) prezentuje svá díla v prvním patře pod názvem Ota Janeček překvapující a návštěvníci je mohou vidět do 27. února. Jeho syn, fotograf Tomáš Janeček, nazval svou kolekci Obraz mého světa a snímky je možné si prohlédnout do 5. března.

Malíř Ota Janeček hledá vlastní svět fantazie (Louka, 1950). Foto: katalog výstavy
Pomyslný umělecký duel otce se synem

Volná návaznost obou expozic může evokovat pomyslný souboj otce a syna, nebo také výtvarného umění a klasické fotografie. Základní otázka tedy zní, jakým způsobem obě tvůrčí metody přistupují ke skutečnosti a jakou estetickou formou mohou nejlépe zapůsobit na člověka. Ve všech případech umělci řeší především vzájemnou koexistenci barvy a světla. Jako by byl jakýkoli umělecký artefakt závislý na světelných podmínkách.

Tím však veškerá podobnost končí. Fotograf totiž musí světlo v danou chvíli vidět, zmáčknout spoušť a navěky obraz zamrazit. Malíř či sochař musí naopak počítat s tím, že i po vzniku díla bude hrát světlo významnou roli. Bude totiž v různé denní doby dopadat z různých úhlů na barevnou plochu a vytvářet v daný okamžik originální dojem.

Snímky Tomáše Janečka vznikají na toulkách přírodou (Podzim u řeky, 2016).

Foto: katalog výstavy

Tomáš Janeček je poutníkem přízračnou přírodou, všímá si mlžného oparu, který se snáší nad řekou, vnímá stíny, které vrhá rákosí a hledá v inverzní mlze neobvyklé tvary industriálního předměstí. Přesto jsou jeho možnosti do jisté míry omezené zobrazovanou skutečností.

Malíř Ota Janeček hledá vlastní svět fantazie (Louka, 1950).

Foto: Jan Šída, Právo

Jeho otec Ota má mnohem širší pole působnosti. Může vymýšlet fantaskní světy (což dělá), hrát si s křivkami či liniemi a vynalézat nové vizuální dimenze. V podstatě není ničím omezen, kromě kapacity vlastní imaginace.

Ota Janeček často čerpal i z kubismu a expresionismu (Dvě buňky, 1983).

Foto: Jan Šída, Právo

Tento pomyslný duel však nelze brát pouze tak, že fotografie prohrála na celé čáře. Spíše si musíme uvědomit, jakou schopnost mají oba umělecké styly, v čem tkví jejich silné stránky či handicapy. Ovšem také to, že v dnešní době často klasická i digitální fotografie a výtvarné umění smývají dříve danou ostrou hranici a pronikají jeden do druhého.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků