Hlavní obsah

Polskou spisovatelku Maslovskou prostupuje pocit apokalypsy

Právo, František Cinger

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Před třemi lety vtrhla devatenáctiletá Dorota Maslowská do polské literatury jako vichřice. Její obraz party kolem nihilisticky založeného kluka jménem Silný, který mezi pervitinovým raušem a chvilkovým uklidněním bloudí ulicemi a jen tak přežívá, získal mimořádnou popularitu. Prodalo se ho víc než sto tisíc výtisků.

Foto: Archiv města Fulneku
Článek

Každá jednovětá charakteristika přitom kulhá, protože Maslowská nevypráví jen příběh, o němž čtenář složitě zjišťuje, jde-li o realitu nebo fantazii. V jejím podání působí i kouzlo slovesného podání z přehlíženého prostředí.

Maslowská je objev přirovnávaný k Irvinu Welshovi. Nový literární talent přináší reflexi globalizujícího se světa, který neprovází jen informační revoluce nebo rozvoj medicíny, ale také drogy a bezduchý konzum ubíjející duši. A to vše vnímá Maslowská s dvojitou nadsázkou a vtipem.

V románu Červená a bílá píšete o lidech, kteří na svoje jednání nemohou být vždy hrdí. Dobře jste je znala. Co vám řekli ti, kteří se v knize poznali?

Určitě se tam všichni našli, ale smáli se tomu.

Neměli pocit, že jste je vykreslila negativnější, krutější, než jsou?

Nebyli krutí. Nemyslím si, že to bylo nefér vůči nikomu, prostě jsem je představila s vtipem, takže se urazit nemohli. Kdyby to byla vážně napsaná kniha, tak by se tak mohli cítit. Kdyby to byla kniha z reálného života, tak bych se obávala jejich reakce, ale byl to přece žert.

Beatnici v USA v šedesátých letech začali psát z protestu proti společnosti. Je to u vás také výkřik proti současnému způsobu života?

Svět je určitá struktura, moji hrdinové vytvářejí antistrukturu a já se jim ještě vysmívám. Vytvářím vlastně dvojitou antistrukturu k současnému světu. 

Váš román je reflexí některých rysů globalizované kultury. Co podle vás bude určovat život v globalizovaném světě?

Těžko se na to odpovídá, ale prostupuje mě utkvělý pocit apokalypsy.

Román jste napsala v devatenácti letech. Potkal vásúspěch, popularita, narodila se vám dcera. Změnila jste se v něčem?

Popularita mě obklíčila natolik, že jsem si musela změnit číslo telefonu i mailovou adresu a přestat se stýkat s lidmi, kteří mě atakovali. Víc jsem se uzavřela. Víc jsem se zklidnila, přestala všechno komentovat. Vnímám, jak je dcera zdravá a spokojená. Je to fajn.

Chtěla byste, aby vaše dcera prožila to, čím procházejí vaši hrdinové?

Když se na ni dívám, jak je šťastná a nevinná, tak je mi líto, co všechno prožije, až vyroste. Jsou to modřiny, co ji čeká.

Jaký životní postoj považujete za svůj vlastní?

Hodně vnímám absurditu a směšnost světa.

Prozradila jste, že chystáte novou knihu. Bude to pokračování prvotiny?

Ne. Bude to tematicky i formálně úplně jiná kniha. Nemohla bych psát o něčem, co dnes určitě vypadá úplně jinak. Navíc s tím prostředím už nemám žádný kontakt.

Takže Maslowská v ní vystupovat nebude?

Samozřejmě že ano, ale ne přímo osobně. Bylo mi jasné, že kdybych dala veřejně najevo, že mám dítě, tak bych z toho mohla žít ještě tři roky, ale to jsem nechtěla. Je to o médiích a o křivém obrazu, který nám o světě předkládají.

Reklama

Související témata:

Související články

Bratrovražedný boje na mazací nože

Poté, co nám byli představeni polští autoři střední generace Pawel Huelle a jeho Davídek Weisserlle, Olga Tokarczuková a její Denní dům, noční dům či Andrzej...

Výběr článků

Načítám