Článek
Na ostravském festivalu vystoupil poprvé. „Jako všichni muzikanti jsem se na tenhle festival toužil dostat,“ přiznal po svém vystoupení Novinkám.cz. „Nikdy jsem tu totiž nebyl ani jako divák, protože v této roli jsem na festivaly přestal chodit asi už před deseti lety. Muzika na těchto akcích je na mě totiž moc nahlas. Mám nicméně velkou radost, že jsem si mohl na Colours zahrát, bez ohledu na to, že na vedlejší scéně.“
Když se na něho po vystoupení vrhli fanoušci se žádostmi o společnou fotografii, autogram nebo s touhou zakoupit si nějaký jeho suvenýr, povídal jim mimo jiné o tom, že se mu třeba poštěstí a jednou se na Colours of Ostrava představí na velké scéně.
Reprodukovaná hudba z vedlejší scény jej opravdu rušila. „Vím, že si na to musím zvykat. S tím mým tichým folkem to tak vždycky bude. Pokouším se to ignorovat, i když to velmi dobře slyším. Dokonce až moc. Je to, jako bych měl za sebou kapelu, akorát že hraje úplně něco jiného.“
Přiznal, že pocit z toho, že je některá muzika pro něho moc hlasitá, jej provází dlouhou dobu. „Když jdu třeba do Lucerna Music Baru v Praze na koncert, nikdy nepoznám, která kapela je dobrá a která špatná. Na mě jsou prostě většinou moc nahlas. I proto mám asi rád folk a folkaře. Ale respektuju lidi, kteří mají rádi, když s nimi hudba lomcuje.“
Ve středu večer nicméně Pokáč na ostravském festivalu zůstal. Chtěl vidět noční koncert amerických Imagine Dragons, hlavní kapely dne. „Zůstanu, i když by se mohlo říct, že tím poruším své zásady. Imagine Dragons je však jedna z kapel, od které mám pár písniček rád. Je to světová kapela a z profesního hlediska se rád podívám na to, jak svou show dělá. Třeba jak moc mluví zpěvák s lidmi a jestli vůbec, jestli muzikanti používají v hudbě samply a podobně. Zároveň si poslechnu své oblíbené písničky, protože ta kapela má řadu hitů a líbí se mi i některé z nového alba Evolve.“