Článek
Autor je už od dětství svázán s krajinou, ve které, jak sám tvrdí, se zastavil čas. Jde především o lesy na kopcích nad slováckou vesnicí Březolupy. Jeho výhodou bezpochyby je, že má v tomto místě svůj ateliér a vidí tedy téma, jež ho primárně zajímá, takříkajíc za humny.
Jako by tvůrcova díla vznikala tak nějak maně a lehce v rámci jeho procházek po krajině. Stromy, jejich pokroucená torza, stopy v hlíně, padající hedvábný soumrak, lišejníky na kmenech a přítomnost nehmotných lesních duchů, to jsou podněty inspirující ho k výtvarné tvorbě.
Velkoformátový akryl Stopy lze na výstavě chápat jako pilotní vzorek tvůrcovy výtvarné tvorby. Kompozice je podobná Slavíčkovu obrazu Les. I na něm dominuje rezavá barva spadaného podzimního listí a hrdě stojící kmeny stromů, které míří až někam k olověně šedé obloze. Při pozorném ohledání lze objevit skutečné otisky bot, které na povrchu obrazu někdo udělal. Možná se po něm prošel i sám malíř, aby na něm zanechal přímý odkaz na sebe sama.
Dvojice akrylů na sololitu Torzo I a II už zve návštěvníka galerie ven do zimní přírody. Mrazivě modré barvy na bílém podkladu vyvolávají dojem chladu, jenž se zakusuje za nehty. Nenápadné rudohnědé skvrny na kmeni jednoho ze stromů dávají naději, že sníh přece jen jednou sleze a roztaje na jarním slunci.
Dílo Pavla Trucly osciluje mezi dvěma krajními body. Z jedné strany je cítit jeho okouzlení posmutnělou krajinou a její sychravou krásou, ale zároveň je markantní, že touží vyjádřit svůj vnitřní pocit. Pocit, na jehož základě vnímá přírodu především jako vnitřní odraz něčeho ideálního a neuchopitelného.