Hlavní obsah

Pavel Šrut: Skoro o všem v korespondenci Wericha a Voskovce

Právo, Pavel Šrut

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Já pilně píšu a mám s tím srandu i fušku. Je to takovej zapeklitej životopis, kterej není životopis, nýbrž jakýsi almanach skoro o všem. Tohle napsal na Silvestra roku 1968 J. V. svému siam-mělnickému dvojčeti J. W. – a pak se celé roky s nadějí čekalo, že Voskovec vydá v Torontu u Škvoreckého své paměti…

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut

Článek

Na paměti, které nikdy nenapsal. Ani Werich s výjimkou rozhovorů a hovorů do éteru (třeba s dcerou Janou) a psaných vzpomínkových potlachů žádnou zevrubnou memoárovou stopu po sobě nezanechal. 

A přece ji teď od obou ve vzájemné souhře máme. Před týdnem totiž vyšel v nakladatelství Akropolis třetí a závěrečný svazek Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, edičně připravený Ladislavem Matějkou. Zahrnuje posledních jedenáct let (1969– 1980) života a živoření, normalizačních zákazů a lží, kdy kdekdo hovnohovoří o míru a štěstí – tedy o hovnomíru a hovnoštěstí v hovnobudoucnosti (J. W.) a kdy i Voskovec musí za Velkou louží často existenčně šlapat vodu.

Radostí bylo pomálu

Proto i výměna jejich listů je přetržitější než v předchozích letech, často v důsledku Werichových chorob a pobytů v nemocnici, ale také z prosté nechuti si stěžovat. Radostí bylo pomálu a vůbec poprvé z dopisů vymizelo jejich oboustranné a osvěžující komentování politiky. Jako by nad ní mávli rukou.

Proto kdo by čekal, stejně jako já, od J. W. aspoň zmínku k jeho účasti na pověstné antichartistické sešlosti v Lucerně v lednu 1977, dočká se jen chápavě ironické Voskovcovy glosy, komentující fotografii z novin: Byli tam shromážděni různí tví spolu-národní umělcové…A potom jste všichni národně šli a podepisovali listinu.

Je to neuvěřitelné, jak jeden úspěch sleduje druhý

To mezi přáteli stačilo. Voskovec pod levnou kancelářskou nálepkou „moudrého klauna“ viděl trpícího člověka, kterého ovšem až do konce neopustil šibeniční humor.

V posledním listu ze 17. 6. 1980, pár měsíců před smrtí, už neslyšící a téměř slepý Jan Werich sděluje: Pokud se týče života v téhle zemi, je to neuvěřitelné, jak jeden úspěch sleduje druhý. Tak například pícniny právě byly sklizeny. Ceny životních potřeb anebo varhan mají pevné ceny, které nestoupají… A jestliže pár nepokrokových má nějaké výhrady, dobře jim tak.

Můžeme tedy hořce s Kurtem Vonnegutem doříci: Tak to chodí…

Tím spíše, že v jednom z mnoha Voskovcových povzbuzujících dopisů se dočteme, že: Tenhle slavný německoamerický autor byl nadšenej z filmu Peníze nebo život, který viděl na retrospektivní projekci v newyorském Muzeu moderního umění.

Reklama

Související témata:

Související články

Pavel Šrut: Tak to chodí - Vyvolavači ozvěn

Tak se jmenuje v originálu – The Echo Makers – román amerického spisovatele Richarda Powerse přeložený do češtiny Petrou Diestlerovou jako Stopy paměti. (Vydal...

Tak to chodí: Slyšte!

Takhle nazvat detektivku si může dovolit buď autor, kterému ani zbla nezáleží na prodejnosti jeho knihy, nebo ten, jenž ví, že už jméno je zárukou tantiém...

Výběr článků

Načítám