Opravdu křičeli Chceme číslo na Karla? To se mi ještě nestalo, řekl Gott po koncertě

Je to nový začátek. Je to pro mě takový zlom a takové překvapení, že to tak opravdu může být. Nehodlám opustit velké sály a haly, to ne. Zůstanu komorním lyrickým tenorem, který měl to štěstí, že třikrát vyprodal O2 Arenu. Koncert na Rock for People je ale výzva dělat velká vystoupení na otevřených scénách. Na festivalech jsou lidé naladěni na jinou frekvenci než diváci v halách a sálech.

To máte pravdu. Mnozí diváci byli předtím, než jsem do Hradce Králové přijel, na festivalu tři dny. Před koncertem jsem se obával toho, že už mohou být přesyceni. Jsou permanentně v jednom kole, odevšad jsou slyšet výborné kapely, festival dává velkou nabídku. Jejich reakce na mé vystoupení ale byla neuvěřitelná. Zpívali se mnou, tančili, skákali, měli ruce nad hlavami. Z pódia jsem viděl, že les rukou se táhl až ven ze stanu, ve kterém jsem vystupoval.

Ano, několikrát. Čtvrt hodiny před začátkem koncertu lidé vyvolávali mé jméno. Spadla ze mě sice tréma, ale pocítil jsem velký závazek. Když někdo volá čtvrt hodiny „Karel, Karel“, tak přece očekává, že mu Karel předvede něco kvalitního. Při nástupu na pódium jsem se ale dojal, a hluboké dojetí přicházelo tak dvacet minut před koncem.

Opravdu to křičeli? To se mi ještě nestalo. Možná dříve jednotlivé fanynky… ale celá skupina?