Olympic: Ještě zdaleka to nemáme za sebou

Na důsledně rockové desce se jako producent podílel Čechoameričan Mirek Váňa, který je napojen na prestižní americkou univerzitu Berklee College of Music. Z ní pak k nahrávání alba dorazily i dvě instrumentální posily, kytarista Alex Darson a klávesák Eren Basbug.

Na otázky odpověděli zpěvák a kytarista Petr Janda, baskytarista Milan Broum, klávesista Jiří Valenta a bubeník Martin Vajgl, tedy všichni členové současné olympické sestavy.

Janda: Pokud jde o mě, tak mě to prostě baví. Mám svou práci strašně rád a už řadu let je pro mě činnost kolem vzniku nové desky absolutně přitažlivá. Složit písničky, nahrát demosnímky, poslat je ostatním z kapely, dodělat je, natočit ve studiu a pak vydat, pokřtít a hrát na koncertech, v tom vidím jeden ze smyslů svého života.

Janda: Jak alba Souhvězdí, tak Trilobit mají koncept. Když existuje, skládá se mi lépe.

Janda: Už dlouho jsem měl vymyšlená témata skladeb, věděl jsem dopředu, o čem budou. Také to je deska, na jejíž realizaci se podíleli lidé zvenčí, ať už jde o producenta Mirka Váňu, nebo muzikanty Alexe Darsona a Erena Basbuga. Něco takového pro nás byla úplná novinka.

Poprvé v historii kapely jsem se o desku vůbec nestaral. Fungoval jsem jako skladatel, námezdní hráč a zpěvák, vůbec jsem nehlídal produkci.

Janda: Už na začátku mi řekl, abych od něho neočekával, že bude tradiční zvuk Olympiku posunovat jinam. Prý by si to netroufl, protože Olympic je příliš dlouho na scéně na to, aby z něho dělal jinou kapelu. Ujistil mě, že bude navazovat na to, co jsme dosud udělali.

Broum: Myslím si, že i Alexe a Erena uvedl do obrazu, takže ani oni neměli tendence nic zásadně měnit. Jsou ale tak výteční, že album svými party výrazně poznamenali.

Vajgl: My v kapele samozřejmě rozdíly vnímáme, dokonce i v detailech. Míra Váňa ale zafungoval jako producent, který se zcela vcítil do projektu Trilobit se všemi okolnostmi, které byly dané. Přesně pochopil, že není možné udělat z Olympiku r’n’b kapelu nebo úplně přeonačit aranže. Naši hudbu rozkošatil, ale jádro zůstalo tradiční.

Janda: Když jsem natáčel na projekt Rockmapa v osmdesátých a devadesátých letech české a slovenské skupiny, hrál Váňa na kytaru v kapele Brian. V devadesátých letech se ale přestěhoval do Spojených států, vystudoval kytaru a skladbu na Berklee College of Music a začal v té škole pracovat. Já ho tam po letech potkal, ale s Brianem jsem si ho hned nespojil. To mi připomněl až nedávno. V Americe žije asi pětadvacet let a zná mnoho skvělých muzikantů.

V Berklee College jsem se byl podívat už asi třikrát. Když jsem tam byl naposledy, nabídl mi spolupráci. Nahrál jsem tam s ním DVD Petr Janda v Berklee a na něm se mnou už vystupují Alex a Eren. Tehdy vznikla myšlenka, že bych je mohl přivézt do Čech, natočit s nimi další desku Olympiku, kterou by Míra mohl produkovat.

Vajgl: Alex a Eren sice občas přišli s nějakou divokostí, ale Míra jim ji pokaždé vymluvil.

Broum: Jsou tak výborní muzikanti, že by zahráli v podstatě cokoli. Některé jejich nápady se ale k Olympiku prostě nehodily. Bylo ale patrné, že ani oni nehodlají naši kapelu takzvaně překrýt. Nahráli na album skvělá sóla i beglajty a to je velké obohacení.

Valenta: Klávesista Eren je jinde než já, je mnohem dál. Na desku natočil složitá sóla, která znějí skvěle. Současně je výborný kamarád, což platí o všech třech našich hostech.

Janda: Je o holce, která pracovala v jedné pražské oční optice, a baskytaristi si tam od ní nechali čistit struny ultrazvukem. Považuju ji za nejhezčí píseň alba. Ta holka se jmenovala Ája Dvořáčková, fotila muzikanty například v pražské Malostranské besedě a mnoho let byla fanynkou Olympiku. Bohužel se vydání desky nedočkala. Před třemi týdny náhle zemřela a já z toho jsem pořád dost špatný. Alespoň jsem jí stačil v srpnu říct, že na nové desce bude písnička o ní. Rozplakala se dojetím.

Na téhle skladbě je zajímavé i to, že má zvláštní stavbu. Je napsaná jinak, než jak jsem do té doby psal. Zní i trochu jinak, ale rozhodně je to ta, kvůli které by si lidé měli Trilobita koupit.

Janda: Trilobit je na Olympic velmi tvrdá deska. Když jsem pouštěl písničky z ní některým známým, byli překvapeni, jak tvrdě zníme. Takže to vlastně poklona rockerství je. Pro mě je to navíc zlomová deska, která se nám povedla. Kdybych byl jenom posluchačem, asi bych si řekl, že to ten Olympic ještě zdaleka nemá za sebou a má pořád potenciál.

Janda: Jsem si jist, že ještě nějaké nahrajeme.

Vajgl: Je to důležitý krok po našem loňském pětapadesátém výročí. Po prosincovém koncertě v pražské O2 areně jsme si říkali, co vůbec bude dál. Trilobit je vstup do další éry.

Janda: Mimochodem, byla to nejdražší deska, kterou kdy Olympic nahrál. Hodně nás stála například přeprava našich hostů z Ameriky do Čech. Jen kytarista Alex Darson má aparát, který je tak obrovský, že jeho převoz letadlem do Čech stál jedenáct set dolarů.

Vajgl: Je třeba dodat, že Petr byl jeho aparátem tak nadšený, že si brzy poté pořídil podobný. Už na něj na koncertech hraje.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: