Hlavní obsah
Pavel Landovský Foto: Michaela Říhová, Právo

O Lanďákovi. Beatrice Landovská napsala vzpomínky

Vzpomínky Beatrice Landovské Nikdy není pozdě na šťastné dětství se vracejí do šedesátých a sedmdesátých let na prkna divadel, kde pracoval její otec Pavel Landovský a její matka Helena.

Pavel Landovský Foto: Michaela Říhová, Právo
O Lanďákovi. Beatrice Landovská napsala vzpomínky

Pavel Landovský zvaný Lanďák byl chartista a rebel, ale hlavně patřil k nejvýraznějším českým hercům 20. století. Diváci si ho nejvíc pamatují z Utrpení mladého Boháčka, Adelheid, kultovních Černých baronů nebo ze Svěrákových Vratných lahví.

Beatrice Landovská v knize vzpomíná na období svého raného dětství mezi lety 1962 až 1976. Postavy jejího života vystupují v mlze historek vnímaných optikou dětského oka. A tak se čtenář s malou Beatricí chytá ruky paní učitelky, která malou dívku vede za tmy domů, neboť ji zapomněli vyzvednout. Vyskytne se s ní v kočárku na divadelních večírcích i u světly rozzářených prken, která znamenají svět.

Malá Beatrice si na písku hraje s Michalem Vieweghem, chodí venčit osm psů a jednoho osla s Martou Kubišovou či se v ubytovně pro herce míjí s tehdy malým nezvladatelným Borisem Rösnerem. Jedním z ústředních motivů knihy je i vztah k jejímu otci herci Pavlovi Landovskému, který, jak autorka sama poznamenává, „byl v podstatě fajn člověk, jenom nikdy nepochopil, že je otec“.

Landovská žije v Praze, je matkou dvou dcer, živí se jako astroložka a terapeutka rodinných systémů a píše básně a divadelní hry.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků