Hlavní obsah

Německý spisovatel Klaus Modick: Při hledání námětů jsem jako náměsíčný

Právo, Lucie Zelinková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Představit svůj román Koncert bez básníka přijel na pražský veletrh Svět knihy německý prozaik Klaus Modick. Umělecké prostředí počátku minulého století považuje podle svých slov za stále atraktivní a prozradil, že při hledání námětů na knihu se chová jako náměsíčný.

Foto: Goethe - Institut

Klaus Modick momentálně propaguje svou úspěšnou knihu.

Článek

V českém překladu právě vychází váš román, který je zasazen do uměleckého prostředí počátku dvacátého století. Myslíte, že je to prostředí pro současného čtenáře atraktivní?

Určitě, protože základní otázky umělecké tvorby, umělecká produkce, recepce, poměry na trhu, to už tehdy bylo důležitým tématem a v podstatě se tyto otázky ve svém jádru nemění. Ovšem dobový rámec se samozřejmě změnil.

Ve vašem románu vystupují postavy Rilkeho a Vogelera. Nakolik je možné je vnímat jako odrazy jejich historických předobrazů?

Do značné míry je můžete vnímat shodně. Při psaní jsem pracoval s historickými zdroji, u Rilkeho jsem pracoval s jeho deníky, biografií a s básněmi, Vogeler zase napsal autobiografii. Nastudoval jsem si i zdroje postav, které jsou na okraji děje. Všichni mají nějaké deníky, autobiografie nebo jsou po nich k dispozici dopisy. Na druhou stranu jsem historické události zdramatizoval, zasadil jsem je do fiktivní konstelace, přidal jsem příběhům pointu. Jde přece jen o román, takže jsou v něm místa, která vycházejí z reálných událostí, a místa úplně fiktivní. Například u Rilkeho jsou jeho výroky často citáty. Jeho fanoušci nejsou zrovna nadšeni tím, jak Rilke v knize vychází.

Lze Rilkeho a Vogelera vnímat jako lidi, kteří polemizují o přístupech k umění?

Nevím, jestli lze hovořit přímo o polemice. Ti dva, když se setkali, velmi dobře si rozuměli, ale postupně se ukázalo, že mají velké názorové rozdíly, v umění i životě. Smysl, účel umění, proč vzniká, v tom se nedokázali shodnout. Rozcházeli se i ve vztahu k lidem, zejména v přístupu k ženám. Později docházelo ke konfliktům, i když není známo, že by se přímo pobili. Každý měl prostě jiný přístup k umění i k životu.

Jak jste dospěl k rozhodnutí stát se literátem?

Ta myšlenka u mě vyklíčila poměrně pozdě. Původně jsem chtěl být učitelem, proto jsem studoval germanistiku, při které jsem se dostal do intenzivního kontaktu s literaturou. Tehdy mě začala oslovovat a přitahovat. K psaní jsem přicházel postupně. Původně jsem psal písňové texty, protože má generace byla ovlivněná hudbou Beatles. Později jsem pracoval v reklamní agentuře, což je pro spisovatele také zajímavá zkušenost.

Co chystáte do budoucna?

Momentálně spravuji úspěch knihy o Rilkem a Vogelerovi, jezdím po čteních a autogramiádách. Knihy se v Německu prodalo přes sto tisíc výtisků, takže jsem na další psaní zatím neměl čas. Ten úspěch jsem nečekal, vzhledem k tématu a stylu, jakým je napsaná. Postupně se snažím sbírat myšlenky k tomu, o čem psát dál.

Jak vzniká myšlenka k tématu na román?

Mívám obvykle více nápadů a námětů. Většinou o nich rozhoduje náhoda, náhodný podnět, který nečekaně přijde a ostatní myšlenky nasměruje jedním směrem. I o tomto románu rozhodla náhoda. Chtěl jsem zjistit historii našeho domu, a jelikož Vogeler byl v té oblasti velice přítomen, dostal jsem se v rešerších až k němu a najednou se mi téma na knihu jasně objevilo. Nechávám se unášet nápady, podněty, při hledání působím trochu náměsíčně. Pro mě literatura není systematická, naopak, z množství myšlenek a impulzů se mi vynořují náměty.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám