Hlavní obsah
Snoop Lion na obalu desky Foto: Sony Music

Dvanácté studiové album rappera Snoop Dogga se stalo překvapením z mnoha důvodů. Jednak se Snoop Dogg najednou jmenuje Snoop Lion, jednak se od hip-hopu propracoval k electro-reggae.

Snoop Lion na obalu desky Foto: Sony Music
Nejsem Snoop Dogg, jsem Lion

Na albu se sešlo obrovské množství hostů jako Drake, Akon, Rita Ora, Mavado, Popcaan, Mr. Vegas, Collie Buddz, Angela Hunte, Chris Brown a Miley Cyrus. Hlavním producentem se stal Major Lazer.

Od začátku dává album jasně najevo, že písničky jsou spíše naprogramované než nahrané. Současný zvuk působí místy poněkud chladně, ke spoustě digitálních efektů by se tu a tam hodil hřejivější zvuk backgroundových vokálů či sóla dechů, kytar a podobně.

To trochu přináší čtvrtý track So Long, který pěkně naladí, ale hned vzápětí šokuje techno Get Away - jako by se sem dostalo z úplně jiné desky. Celkem hitově dopadla osmá Smoke the Weed se Snoop Doggovým oblíbeným tématem propagace marihuany a také track The Good Good s hostující Izou má příjemně uvolněnou náladu. Snoopův zpěv, obalený rovněž spoustou efektů, působí celkem přijatelně, byť neohromí.

Celkové hodnocení: 55 %

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků