Článek
Některých se mohou dokonce dotknout, takže vejdou s jejich tělesností do přímého kontaktu. Najednou se stávají na chvíli partnery, jež pojí náhodná, přesto však velmi těsná a hlavně důvěrná intimita.
Ovšem hlavní kontakt, který vzniká mezi divákem (můžeme říci i voyerem) a živou skulpturou, je ten oční. Když je návštěvník pozorný, může si všimnout, jak ho nahé dámy pozorují. A když je i přemýšlivý, musí si odpovídat na následující otázky – co si vlastně o mně myslí a jak si vysvětlují můj zájem o tuto expozici.
V červené a šedivé šerosvitné stínohře působí nahota nenásilně. Vůbec nevadí, že některé modelky mají nějaké kilo navíc a nejsou to zrovna dvacetileté krasavice. Nahota na této výstavě hraje roli abstraktního estetického rozměru, a ne sexuality.
Některé živé exponáty musí vydržet v dost krkolomných pozicích.
Proto jsou také modelky anonymní, nemají jména ani označení. Stejně jako u klasických uměleckých artefaktů je na návštěvníkovi, jaký příběh si díky vlastní fantazii vymyslí a jakou úlohu v něm pro dámu najde.
Je zvláštní, že ve společnosti téma nahoty vždy rezonuje. Extremisté všech ideových směrů, fašizoidní politici či mafiánští zbohatlíci lidem možná tolik nevadí, ale nahoty se nějakým způsobem stále bojí. A přitom v ní není žádné nebezpečí. Je také důkazem jak společenské, tak privátní svobody. Skutečně svobodný jedinec je ten, který se definitivně zbaví zažitých předsudků.